Grónský led trpí slabým sněžením, výkyvy počasí rozpustily stovky miliard tun ledu | E15.cz

Grónský led trpí slabým sněžením, výkyvy počasí rozpustily stovky miliard tun ledu

Marek Schwarzmann

Ledová pokrývka Grónska zažila v průběhu loňského roku jeden z největších výkyvů ve své průměrné tloušťce. Z rozdílu mezi tamním čerstvě nasněženým a roztátým objemem sněhu či ledu podle klimatologů vyplývá, že se rozpustilo až 600 miliard tun ledu. To odpovídá průměrnému zvýšení hladiny oceánů o 1,5 milimetru, což je zhruba 40 procent jejich celkového zvýšení v roce 2019.

V časopisu Cryosphere publikovaném Evropskou geofyzikální unií na to upozornili vědci z řady světových univerzit, kteří se na dlouhodobém bádání a měření v Grónsku podílejí.

„Dramatický však není zjištěný úbytek ledové masy, ale důvody, které k němu vedly,“ napsali vědci. Za odtáváním nebylo podle nich více než obvykle teplé počasí, ale tlakové výše, které v regionu panovaly a které podle nich souvisejí s globálním oteplováním. Tyto anticyklony zabránily běžnému formování mračen nad jižní částí ostrova, čímž výrazně odhalily jeho povrch slunečnímu záření.

Úbytek mraků se projevil slabým sněžením: ve srovnání s průměrem mezi roky 1980 až 1999 napadlo až o 100 miliard tun sněhu méně. K tomu se připojilo odtávání ledu z plochy ostrova zaznamenané v posledních letech. Tím se zvýšilo znečištění zbývajících ploch ledu a sněhu – ztmavly a více absorbovaly sluneční záření, ve výsledku tedy rychleji tály. 

Na severu ostrova byla situace sice jiná, ale nikoli lepší: zasáhlo jej totiž teplé a vlhké atmosférické proudění, které způsobilo lokální oblevy a změny rázu krajiny: ostrovem se hnaly řeky roztátého sněhu a u pobřeží způsobovaly další odlamování nahromaděného ledu a ker.

„Tyto atmosférické podmínky jsou v Grónsku v posledních dekádách stále častější, varoval vedoucí studie Marco Tedesco z observatoře Lamont-Doherty při Kollumbijské univerzitě. „To je patrně způsobeno narušením tryskového proudění v atmosféře, které se mnohem více vlní,“ dodal.

Vlnová nepravidelnost tohoto proudění byla již dříve spojena s úbytkem mořského ledu, sněhové pokrývky na Sibiři či s rychlejším oteplováním arktického regionu. Tamní teploty jsou proti stavu z poloviny devatenáctého století, kdy začaly být zaznamenávány, vyšší o dva stupně Celsia. To je dvojnásobné oteplení proti globálnímu průměru.

 

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!