Corbenova vlastní tvorba čtenáře zavádí především do hororového žánru. Jeho příběhy jsou plné tajemných rituálů, monster, pokřivené reality na pomezí snu. A přesně v této myšlenkové (a často i fyzické) krajině se pohybuje také Mignolův zplozenec pekla, který se zbavil rohů. Proto je spojení Hellboye, Mignoly a Corbena logické a také nesmírně atraktivní.
Příběh Paskřivce se odehrává na konci padesátých let v Appalačských horách. Hellboy se sem zatoulá a najde mrtvou ženu napadenou Ježibabím chuchvalcem. Společně s mladíkem Tomem Ferrellem se vydává vyřešit tajemství městečka plného čarodějnic, kterým navíc vládne velmi mocný vyslanec Ďábla zvaný Paskřivec.
U Hellboye nepřestává ani při desátém svazku bavit jedna zásadní skutečnost – i ty nejzamotanější a zprvu zdánlivě nejnevyřešitelnější šlamastyky Hellboy vyřeší tím, že všechny zmlátí. Ale to vůbec neznamená, že by příběhy byly triviální. Naopak. Mignola skvěle pracuje s nejrůznějšími místními legendami, prastarými mýty a také odkazuje na různé náboženské texty v čele s biblí. Právě střet křesťanství a pohanství je v Paskřivci obzvláště akcentovaný, což vedle čarodějnic reprezentují i motivy talismanů, kouzelných předmětů či věčného mládí.
Corbenova kresba pak je pro takového Hellboye dokonalá. Nepracuje s čistými linkami, ale spíše se šrafováním, které naznačuje rozostřenost. Vedle samotné povahy rozostřené reality tu ale jsou také rozostřené hranice mezi dobrem a zlem, které bývají pro komiksy často jasně dané. Ne tak u Hellboye. On sám bojuje s vlastní podstatou (je potomkem Ďábla a na Zemi jej vyvolaly temné síly), ale chce konat dobro, pokud to je možné, nebo alespoň bojovat s větším zlem.
Snad jen škoda že Paskřivec svou komplexností a mistrovstvím zastiňuje zbylou trojici povídek. Byť například příběh V kapli Molochově inspirovaný Goyovými obrazy je také fascinující.
Kolektiv autorů: Hellboy 10
Paskřivec a další příběhy
Nakladatelství: Comics Centrum, 2015
Překlad: Jan Kantůrek
Hodnocení: 90 %
