Jako nasadit kyslík v letadle. Samoživitelka musí první pomoci sobě, míní autorky Fandi mámám

Projekt Fandi mámám založily v době, kdy pro ně mateřství bylo novým a velice aktuálním tématem. Ani jedna nebyla samoživitelkou, přesto cítily, že být na rodičovství sám je jedna z největších výzev. Své filantropické aktivity se proto rozhodly směřovat k ženám, které s dětmi zůstaly bez partnera. Na otázku, zda neplánují pomáhat i tatínkům samoživitelům, odpovídají: „Jsou to samozřejmě hrdinové, ale společnost už je tak vnímá. I my se občas nachytáme, že nám to imponuje. U žen to ale tolik lidí nenapadne, a to chceme změnit.“ 

Rovnátka i vstupenky do kina

Od dárců nevybírají peníze, rozhodly se pomáhat poskytováním věcných darů. Ti, kteří chtějí matkám samoživitelkám prostřednictvím Fandi mámám ulevit v těžké životní situaci, mohou nakoupit některé z věcí, které neúplné rodiny zrovna potřebují. Samoživitelky na webových stránkách projektu kromě svých životních příběhů sdílejí seznamy věcí, které si přejí ony nebo jejich děti.  

Jedna z maminek, jednatřicetiletá Lenka z Jihlavy, má dvě dcery. Jedné je čtrnáct let, druhá je o dva roky mladší. Lenčin manžel je v současné době ve vězení a ona dostává náhradní výživné od státu. Od dárců by si přála kromě drogerie a některých základních potravin například příspěvek na rovnátka nebo vstupenky do kina. 

A právě ty položky, jež nepatří mezi základní potřeby, u části dárců budí kontroverze. „Lidé nám píšou, že se rozhodli mamince přestat pomáhat například proto, že si zašla na nehty nebo s kamarádkou na dort. V části z nich je totiž stále zažitá představa, že si pomoc zaslouží jen ti nejchudší,“ říká Slámová. Když se maminkám začne dařit, dárci to v některých případech nevnímají dobře. Vzniká tak určitý paradox, kdy pomáhající vlastně nechtějí, aby se zlepšila situace těch, kterým pomáhají. „Stále se setkáváme s nálepkováním. Aby si matky samoživitelky zasloužily naši pomoc, měly by se prostě mít hůř než my,“ popisují Slámová s Květnou Pšeničnou. 

O tom, co musejí samoživitelky každý den zažívat, mluví se zápalem i částečnou frustrací. Jejich klientky totiž často nedostávají pravidelné výživné nebo ho musejí vymáhat exekučně a žádat o pomoc na úřadech. Nespravedlnost rolí pohlaví prostupuje jejich každodenním snažením o zlepšení situace svobodných matek. „Všechno musejí oddřít samy. Stát navíc nezajišťuje dostatečně flexibilní prostředí pro pracující matky, a to ani v případě, kdy jsou v partnerství. Automaticky se počítá s tím, že ženu bude živit muž,“ dodává Slámová. 

Automat na pomoc

V roce 2020 začaly společně pracovat na aplikaci FandiMat. Ta propojuje lidi v tíživé situaci s těmi, kteří naopak někomu pomáhat chtějí. Ať už jde o jednotlivce nebo firmy. FandiMat umožňuje vyhledávat materiální pomoc prostřednictvím map. Na základě polohy v aplikaci nebo na webu uživatelé vidí, kdo kolem nich něco nabízí, anebo naopak potřebuje. V říjnu letošního roku navíc uzavřely memorandum se Středočeským krajem. Ten by měl aplikaci více rozšířit mezi obyvatele a propagovat ji. „Jde o platformu, která je využitelná i v případě přírodních katastrof,“ přibližuje Květná Pšeničná aplikaci s tím, že by do budoucna rády spolupráci rozšířily i na další kraje v Česku. 

Filantropie mezi knihami. Vzdělávání je klíč k úspěchu, říká spolumajitelka Albatrosu

e15.cz

Aplikace FandiMat není omezená pouze na samoživitelky, využívat ji může každý. Naopak žadatelky o pomoc přes projekt Fandi mámám procházejí ověřovacím procesem. Na webu navíc vystupují ze své komfortní zóny, vyprávějí své životní příběhy a zveřejňují fotografie nejen sebe, ale i svých dětí. 

Opora státu

Dalším projektem moderátorek je podcast Dobro skladem. Do každého dílu zvou většinou dva hosty, jednoho za neziskovou organizaci a druhého z řad těch, kterým organizace pomohla. „Je skvělé občas vidět ty reakce, protože sami lidé, kterým organizace nějak pomohly, nevědí, co všechno to obnáší. Že to například dobrovolníci dělají zadarmo ve svém volném čase, nebo překážkou je velká byrokracie,“ říká Slámová. 

Za jednu z nejdůležitějších věcí pro budoucnost české filantropie považují to, aby si stát uvědomil, že ve spoustě oblastí ho neziskové organizace suplují. Tuzemský sociální systém by se podle nich bez těchto organizací zhroutil. „Neziskové organizace nejsou úzkým tématem, netýkají se pouze lidí v nouzi. Jejich dobré fungování dopadá na nás na všechny,“ shodují se. 

Pro ně samotné je důležité bořit stereotypy, o neziskových organizacích i samoživitelkách „V životě matek je to stejně jako v instruktážním bezpečnostním videu v letadle. Člověk musí nejdříve nasadit tu kyslíkovou masku sobě, až potom dítěti,“ uvádějí. Českým ženám podle nich chybějí možnosti flexibilních úvazků, zaměstnavatelé zase vnímají matky s malými dětmi jako přítěž. Ony samy přitom několika samoživitelkám práci nabídly. „Všechny jsou spolehlivé a loajální. Práce, kterou jim dáváme, si velmi váží a vždy se snaží si to zařídit tak, aby všechno zvládly,“ vyvracejí častou obavu firem.