Investor, spisovatel a hoteliér James A. Cusumano po desetiletích pokusů ve své dílně vydestiloval elixír štěstí. Čtenářům ZENu nabízí privátní degustaci.
Recepty na šťastný život nejsou výmyslem poslední doby. Už Aristoteles někdy před 2300 lety bádal o štěstí a prohlásil, že lidé více než cokoli jiného v životě defi nují štěstí jako svůj cíl, jehož dosahují obvykle prostřednictvím krásy, peněz nebo moci. Jenže, úspěch v těchto oblastech sice může vyvolávat příjemné pocity, ovšem jen na krátkou dobu, dlouhodobé štěstí nikomu nepřinese. Jednoduše proto, že ho nelze dosáhnout jako nějakého cíle na dálnici. Je potřeba smířit se s tím, že cesta k němu nevede přes GPS. Otázka tedy je, jak k němu dojít.
Eleanor Rooseveltová, manželka amerického prezidenta Franklina D. Roosevelta, říkávala, že „štěstí není cíl“, že „je to vedlejší produkt“. Dlouhodobé štěstí je výsledkem něčeho, co děláme, a to téměř vždy pro někoho druhého nebo pro vyšší blaho. Štěstí může být krátkodobé nebo dlouhodobé – záleží na tom, zda pramení „zevnitř“ nebo „zvenčí“, tedy jestli je jeho zdrojem něco, co děláte vy sami, nebo něco, co někdo jiný udělá pro vás.
Když mi bylo deset let, moc jsem si přál k Vánocům kolo. A když přišla chvíle rozbalování dárků, byl jsem nadšený, že mi Santa (nebo možná Ježíšek) moje přání splnil! Mé štěstí trvalo několik týdnů, než se kolo stalo běžnou součástí mých každodenních her a zábavy. Později, jako teenager, jsem snil o tom, že jednou budu mít červený Chevrolet kabriolet. Můj milující kmotr mi pomohl tenhle sen splnit, když mi dal k 17. narozeninám jedno ze svých aut. To jsem okamžitě prodal, abych získal peníze na kabriolet. Několik týdnů jsem byl v sedmém nebi, ale pak se pro mě kabriolet stal jen běžným dopravním prostředkem, kterým jsem jezdil do školy a jinam.
Kolo i auto byly materiální věci, jejichž vedlejším efektem bylo štěstí. Ale pouze do té doby, než se tyto věci staly rutinou. To štěstí bylo jen krátkodobé. Existuje však jiná, zásadnější forma štěstí, a sice to dlouhodobé. Představuje formu blaženosti, po níž nejvíce toužíme, a je výsledkem našeho vnitřního přerodu. Patří do sféry duchovna neboli také toho, čemu říkám osobní uvědomění. Tohle štěstí je dlouhodobé, protože i pouhá myšlenka na určitou událost v nás může opakovaně vyvolat prožitek pocitu štěstí.
Řadu let jsem lezl po horách. Přitahovalo mě to, protože při tom nešlo jen o to, dosáhnout cíle a zdolat nějaký obtížný vrchol, ale vyžadovalo to také absolutní soustředění, byla to pro mě jakási forma meditace. Ať už jsem vylezl na vrchol, nebo ne, zažíval jsem při tom povznášející pocit, který v sobě dodnes dokážu oživit. Samozřejmě euforie byla vždycky nejvyšší bezprostředně poté, co jsem dokončil nějaký výstup, ale stín tohohle štěstí ve mně stále zůstává.
Nicméně ani tohle štěstí není absolutní. To nejhlubší pramení z toho, když se dotknete „duše světa“ a uděláte z něj lepší místo, protože na světě jsme všichni určitým způsobem vzájemně propojeni. Může to být jen drobnost, třeba že zastavíte před přechodem, i když to po vás žádná vyhláška striktně nevyžaduje, a necháte přejít stařečka, nebo to může být nějaký náročný projekt, jako je například výstavba škol na africkém venkově.
Lidé se mě často ptají, jestli je míra štěstí nějak ovlivněna vnějšími podmínkami. Určitě je, ale my sami máme nad svým štěstím větší kontrolu, než byste čekali. Průkopníci takzvané pozitivní psychologie z 90. let 20. století, mezi něž patří například Martin Seligman, autor knihy Opravdové štěstí (Authentic Happiness), vypracovali na první pohled jednoduchý vzorec štěstí:
H = S + C + V
Oč jde? Při analyzování velkého množství statistických dat Seligman zjistil, že naše míra štěstí H je determinována genetickým výchozím bodem, který jsme zdědili od rodičů, S plus C, což jsou okolní podmínky v našem životě, plus V, naše dobrovolné činnosti, tedy to, co se svým životem uděláme. Jelikož S je konstanta daná při narození, naše možnosti zvýšit si míru štěstí spočívají primárně ve zvyšování proměnných C a V. Seligman při výzkumech zjistil, že přestože hodnota S je dána již při narození, představuje asi 40 procent naší míry štěstí. C představuje asi 20 procent a V zhruba 40. Jinými slovy, k dispozici máme přibližně 60procentní šanci dosáhnout dlouhodobého štěstí. Jak to udělat?
Prvním a nejdůležitějším krokem je nastavit si osobní hodnoty. Co je pro vás důležité? Jaká uznáváte pravidla? Na tyhle otázky neexistují žádné správné ani nesprávné odpovědi, záleží jen na vás. Tyto hodnoty se pravděpodobně budou vztahovat k takovým principům, jako je soucit, čestnost, spravedlnost, rovnováha mezi pracovním a osobním životem, rozmanitost, pochopení a podobně. Jakmile si tohle ujasníte, je zbytek jednoduchý, i když vyžaduje určité úsilí.
Musíte se do sebe hluboko podívat a zjistit, v čem jste dobří a co rádi děláte. Může to být sport, umění, věda, počítače, architektura, tanec, matematika, mechanika, analytické úkoly, psaní nebo cokoli jiného. Taková věc pak bude vaší technickou podstatou. A pravděpodobně budete mít i svou duchovní podstatu, která se bude vyznačovat vysokou mírou některé z následujících vlastností: empatie, soucit, odvaha, trpělivost, sebevědomí, schopnost budovat vztahy a podobně. To jsou věci, se kterými jste přišli na svět. Váš smysl života se může postupem času měnit, ale vaše podstaty s vámi zůstávají po celý život.
Propojením vaší technické a duchovní podstaty s nějakou potřebou světa naleznete svůj smysl života. Jeho naplňování vyvolává intenzivní vášeň, která ve vás probouzí velkou fyzickou i emocionální energii a v důsledku toho rozvíjí silnou kreativitu, která umožňuje řešit náročné problémy. To celé vede k inovaci — spojování známých věcí novým způsobem. Odměna za to může být finanční, emocionální, psychologická, duchovní, anebo může mít podobu kombinace více možností. Vaše odměna vyvolává hlubokou osobní vděčnost, která bude navždy zdrojem dlouhodobého štěstí.
