Řeka Otava nabízí na jaře nádherné svezení | E15.cz

Jarní splutí Otavy. Řeka v době tajícího šumavského sněhu nabízí nádherné svezení

Jan Hocek

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn

Otava tak trochu teče ve stínu vodácky známějších řek, jako je Vltava, Lužnice nebo Ohře. Platí to zejména o její horní části, která na jaře v době tajícího šumavského sněhu nabízí opravdu nádherné svezení. V dubnu tady lze obdivovat tlusté purpurové květy devětsilů, které vyrůstají z mělké vody podél břehů a jejichž barva kontrastuje s rašelinově zabarvenou vodou Otavy.

Otava je jednou z našich nejkrásnějších řek. Na horním toku stéká divoce ze šumavských hvozdů a teprve pod Sušicí se trochu uklidní a začne meandrovat jihočeskými loukami směrem k Písku. Kromě přírodních krás potěší Otava i milovníky hradů – vzniká nedaleko Kašperku, proteče pod Rabím, ošplouchne zdi hradu ve Strakonicích, aby nakonec splynula s Vltavou u Zvíkova.

Vodácky Otava nabízí rozličné terény všech kategorií. Zatímco její střední část ze Sušice zvládne i méně zkušený pádler, první kilometry od soutoku Vydry a Křemelné u Čeňkovy pily do Radešova patří mezi oblíbené sportovní jarní úseky s kontinuálními peřejemi.

Kvetoucí devětsily na horní Otavě

My jsme na vodu vyrazili z Radešova, kde končí nejdivočejší úsek Otavy, stále však řeka rychle uhání nezáludnými peřejemi k Sušici. Na vodácké stupnici představuje 14 kilometrů z Radešova do Sušice obtížnost WWI, tedy lehké peřeje vhodné i pro otevřené lodě. Vše se dá díky rychlé vodě ujet za dvě až tři hodiny a následujících 20 kilometrů ze Sušice do Horažďovic za další asi tři až čtyři hodiny. Dá se říci, že úsek Radešov–Horažďovice je nejhezčí jedno- až dvoudenní turistický úsek Otavy.

Nejlepší období pro splutí horního úseku nad Sušicí nastává právě na jaře, kdy tají sněhy ze šumavských plání a sytí koryto řeky studenou a čistou vodou. V létě se bohužel na horní Otavě vodáci často nesvezou, protože kvůli kůrovcové kalamitě Šumava vysychá a voda z prudších dešťů vždy rychle odteče. 

Sedáme do kanoí a vzápětí nás řeka unáší probouzející se šumavskou přírodou. Několikrát zastavíme, abychom si mohli prohlédnout kvetoucí devětsily, jejichž mohutná purpurová květenství lemují pobřeží. Za necelou hodinku jsme v Anníně, kde zastavujeme na oběd v oblíbeném kempu s restaurací.

Pod Annínem se peřeje trochu zmírňují, kdo se tedy necítí úplně pevný v kramflecích, může vyplout až odtud. U Dlouhé Vsi přenášíme jez, pod kterým spatříme zlatokopy. Rýžování zlata na Otavě má svou tradici, nicméně kvůli malému množství zlatinek jde spíše o zábavu než o způsob, jak zbohatnout. Jez Páteček sjíždíme při levém břehu a to už se blížíme k Sušici, kde nás čekají dva nesjízdné jezy. 

Kolem nejrozsáhlejší zříceniny v Čechách

Město Sušice, původně rýžovnická osada, tvoří bránu Šumavy, kterou tady vlastně Otava opouští a jako podstatně klidnější tok pokračuje šumavským podhůřím k Horažďovicím a Strakonicím. Město má hezké náměstí s renesanční radnicí a nachází se zde muzeum Šumavy. Aktivnější mohou vystoupat na horu Svatobor s rozhlednou nebo na protilehlý a nižší vrch s Kaplí sv. Anděla Strážce, odkud se také otevírá hezký pohled na město a jeho okolí.

Jako vodáci pokračujeme druhý den ze Sušice a plánujeme doplout do 20 kilometrů vzdálených Horažďovic. Kdo chce výlet pojmout sportovně, zvládne na jaře celý úsek Radešov–Horažďovice za jeden dlouhý den.

Otava už je pod Sušicí širší, pořád ale teče rychle, takže o zábavu je stále postaráno. Za posledními sušickými domy se řeka zanoří do hezkého údolí, nad kterým vystupuje zalesněný vrch Čepičná. V obci Čepice podplouváme most, který zdobí největší skleněná socha svatého Jana Nepomuckého na světě.

Za další zatáčkou u okraje obce Žichovice už se před námi vynoří mohutná věž hradu Rabí. Prohlídku ale tentokrát vynecháváme, přece jen to je k hradu od řeky kilometr a také nechceme u břehu nechávat lodě bez dozoru. Tento středověký hrad, kde Žižka přišel o své druhé oko, je nejrozsáhlejší hradní zříceninou v Čechách.

Po zlatonosné řece do Horažďovic

Řeka nám postupně nabízí pohled na hrad z několika úhlů, naposledy jej spatříme z jezu u Podrabského mlýna, který bez problémů sjíždíme. Vody pod tímto jezem teče pořád dost, přestože hodně vody odvádí náhon elektrárny. Suchá koryta pod jezy jsou bohužel častým problémem Otavy v letním období, kdy se vody v řece nedostává. 

U Bojanovic řeka protéká kolem sejpů pro rýžování zlata z doby keltské, nám se ale z lodi tohle pradávné rýžoviště objevit nepodařilo. Míjíme obrovskou vápenku ve Velkých Hydčicích a pohled se nám také otevírá na rozlehlé lomy bílého vápence.

To už podle kilometráže víme, že se blížíme do Horažďovic. Nejprve splouváme jez Prácheň, nad kterým se tyčí zřícenina stejnojmenného hradu s kostelem sv. Klimenta, a poslední jez Rosenauer v Horažďovicích přetahujeme po jeho pravé straně. Plavbu končíme pod horažďovickým zámkem u ústí Mlýnského potoka a jdeme na vlak. Kdo má více času, může po Otavě pokračovat delším puťákem do Strakonic a dále do Putimi nebo až do Písku.

Může se hodit

Délka a obtížnost sjížděného úseku:

• Radešov–Sušice 14 km, 2–3 hod. WWI (lehký tok s občasnými peřejemi, vyžaduje znalost ovládání lodě, vhodné vesty a helmy).

• Sušice–Horažďovice 20km, 3–4 hod. ZWC (mírně proudící tok). Informace o aktuálním stavu vody a sjízdnosti:

• Horní Otava je sjízdná většinou jen na jaře nebo po deštích, dolní úsek ze Sušice většinou celoročně. Pro plavbu na kanoi z Radešova je třeba minimálně 50cm na vodočtu v Sušici, pro plavbu ze Sušice minimálně 30cm.

Ubytování:

• Podél řeky je dostatečný počet vodáckých kempů a tábořišť.

Půjčovny lodí:

• Na Otavě operuje několik půjčoven lodí, většinou plastových kanoí a nafukovacích raftů. Mezi největší patří Samba, Otavatour a Lodní servis Strakonice.

Autor: Jan Hocek

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video