Blíží se jedna z „nejšpinavějších“ nocí v Praze. Vzduch nad městem zaneřádí prach z čarodějnic.
Pražané už dýchali ledacos. S nadsázkou se dá říct, že i ten, kdo za celý rok nevystrčí nos z města, si může připadat jako u moře. Mořská sůl z oceánu zalétává do Prahy celkem pravidelně. Stačí, aby zafoukalo z té správné strany.
„Když je silnější vítr, tak v Praze máme Atlantik dvakrát týdně. Ve vzduchu je hodně mořské soli,“ říká Vladimír Ždímal z Ústavu chemických procesů Akademie věd.
Nejčastěji, až z osmdesáti procent, fouká do metropole od severozápadu. A to, co vítr přinese, pečlivě zaznamenají filtry laboratoře chemie a fyziky aerosolů, které jsou rozeseté v areálu akademického ústavu v Suchdole.
Dvakrát ročně mají ale suchdolští fyzici pohotovost. Filtry se zapráší natolik, že je třeba je vyměnit. „Vrcholem roku jsou dvě události - pálení čarodějnic a novoroční ohňostroj,“ podotýká Ždímal.
Křivka na monitoru sledujícího množství prachu v ovzduší poslední dubnovou noc rychle stoupá. Začíná v osm hodin večer, nejvíce je vzduch nad městem zamořený kolem půlnoci.
„Koncentrace prachu dosahují až k osmdesáti tisícům částic na krychlový centimetr, normálně jsou kolem sedmi tisíc na krychlový centimetr. Tedy jde až o desetinásobný nárůst,“ říká Ždímal.
Přirovnává to k situaci, kdy člověk vstoupí do výtahu, ve kterém někdo předtím vykouřil dvě cigarety.
Podle Daniely Řimnáčové, která se výzkumem prachu při pálení čarodějnic zabývá, je ale pro polétavý prach z těchto ohňů typické, že je větší než obvykle.
„Také oxid dusíku stoupne na pětinásobek,“ říká Řimnáčová.
Oxid dusíku, který produkují hlavně auta, je přitom jednou z nejškodlivějších látek v ovzduší a jeho koncentrace pečlivě hlídají hygienici. Snadno totiž dráždí sliznice.
Na mezinárodních konferencích o ovzduší budí tento český fenomén pozornost. „V řadě zemí zvyk pálit čarodějnice nemají,“ říká Ždímal.
Suchdolské filtry prozrazují více. Město dokáže vyprodukovat až šedesát procent aerosolů, ostatní přinese vítr. Několikrát ročně se snese na Prahu saharský písek či sopečný prach. Ten se vznášel nad městem už loni, když začala na konci března chrlit do ovzduší stovky tun popela aljašská sopka Mount Redoubt.
Teď fyzici zkoumají, zda a v jakém množství padal na město prach z islandské sopky Eyjafjallajökull. „Podle islandských geologů by v sopečném prachu mělo být větší množství fluoridu, který se běžně v ovzduší nevyskytuje,“ říká Ždímal.
Jasno bude za několik týdnů po rozborech.
