Komedie Výjimečný stav politicky nekorektně demaskuje média

Hra Výjmečný stav

Hra Výjmečný stav Zdroj: Divadlo Na Fidlovačce

Hra Výjmečný stav
Hra Výjmečný stav
Hra Výjmečný stav
4 Fotogalerie
Viliam Buchert

Může novinář vysílat živé reportáže z průběhu revoluce v Africe a současně být v ten samý moment v Praze u své milenky? A lze ožehavý vztah k migraci či muslimům pojmout politicky nekorektně a současně zůstat nad věcí? Obojí se snaží řešit nová komedie Výjimečný stav, kterou začalo uvádět pražské Divadlo Na Fidlovačce.

Příběh Výjimečného stavu, jehož autorem je redaktor časopisu Reflex Milan Tesař (je to jeho divadelní prvotina), je navýsost aktuální – promítá se v něm neklidná situace v oblastech, které přiléhají k Evropě, vystupuje v něm muslim, který žije a pracuje v České republice a lemované je to nevěrou a stereotypy, které provázejí pohled veřejnosti na práci médií.

Děj je založený na čiré mystifikaci. Hlavní postava, reportér Českého rozhlasu Karel Beran, kterého hraje s přehledem Josef Polášek, pracuje v Kamburu v Africe. Bez souhlasu zaměstnavatele odjede do Prahy, aby řešil své milostné pletky. Jenže právě v ten moment vypukne v Kamburu revoluce a zaskočený Beran dál vysílá přes satelitní telefon živé reportáže, jako kdyby se nacházel na místě povstání. Stane se, samozřejmě fiktivně, dokonce obětí únosu. Vše ovšem probíhá, jak má, protože sledovanost dramatických událostí je u posluchačů velmi vysoká a v rozhlase obraz nevidíte, důkazy, že nejste na místě, neexistují. Tušíte správně, neskončí to pro reportéra Berana dobře, ale to není pro vyústění této divadelní frašky podstatné. Důležitější je její poselství.

Hra je prošpikována politicky nekorektními poznámkami a scénami, zejména když na scéně figuruje Beranův muslimský kolega (v alternaci ho hrají Karel Zima a Lukáš Rous), který pracuje také v rozhlase a žije v Česku. Narážky, které na něj slyšíme nejsou prvoplánové, spíše vycházejí ze skutečného života. Odrážejí to, co si většina společnosti dnes myslí. V ženské roli milenky se pak dokonale mohou vyřádit herečky Jitka Ježková (ta byla na začátku premiéry minulý pátek poněkud nervózní, nakonec ale roli zvládala) a Lada Jelínková.

Režisérem Výjimečného stavu je Tomáš Svoboda, který je známý z politického kabaretu Blonďatá bestie či filmu Hodinový manžel. Jednoduchou, ale nápaditou scénu má pak na svědomí Nikola Tempír.

U hry se publikum baví, Výjimečný stav ale ovšem rozbíjí některé mýty, které panují u veřejnosti o médiích. Dělá to až tak důsledně, že některé diváky může napadnout, zda to, co vidí v divadle, nemůže být vlastně pravda. Ano, i v českých médiích se kdysi objevily problémy s „vymyšlenými rozhovory“ a z poslední doby je známý velký skandál v jednom z nejrenomovanějších časopisů světa, německém Der Spiegelu, kde se v prosinci známý novinář Claas Relotius přiznal, že si někdy vymýšlel příběhy ve svých reportážích a manipulativně upravoval rozhovory.

Komedie Výjimečný stav nijak nenaznačuje, zda Milan Tesař vycházel z nějakých poznatků, nebo zda je to čirá fikce. Naprosto přesně ale demaskuje novinářská klišé a stereotypy i reakce lidí na ně. Proto je hra přitažlivá pro širokou veřejnost, i když ta většinou nezná nuance práce v médiích.

Po představení proto ve vás může hlodat červíček podezření a můžete si položit zásadní otázku: Je to skutečně jen mystifikace?