Koncept vzdělanosti nefunguje, zastarává i měření IQ, říká odborník na kritické myšlení | E15.cz

Koncept vzdělanosti nefunguje, zastarává i měření IQ, říká odborník na kritické myšlení

Koncept vzdělanosti nefunguje, zastarává i měření IQ, říká odborník na kritické myšlení
Lukáš Hána
• 
ZDROJ: growjob

Jan Vávra

Pro současné vzdělávání platí, že jedinou jistotou je změna. Málokdo může čekat, že se znalostmi získanými během studia si vystačí po celý profesní život. "Už není potřeba si tolik informací pamatovat, protože si je můžete rychle dohledat na internetu ze svého chytrého telefonu. Absolventi vysokých škol si ale stěžují, že je univerzity neučí dostatečně kriticky myslet," vysvětluje v rozhovoru pro E15.cz Lukáš Hána, zakladatel projektu na podporu kritického myšlení #krimyš a konzultant v institutu profesního rozvoje GrowJob.

Lze ztotožnit schopnost kritického myšlení se vzdělaností?

Ne úplně. Keith Stanovich si všiml, že způsob jakým měříme IQ, nezahrnuje důležité aspekty inteligence jako třeba úsudek a rozhodování. Vytvořil proto nový takzvaný racionální kvocient - RQ, který měří jiné dovednosti než IQ, a to dovednosti spojené právě s kritickým myšlením a racionalitou.

Navíc je na IQ poměrně nezávislý, to znamená, že i chytří lidé (s vysokým IQ) mohou dělat hloupé věci. V tomto pojetí nejde jen o to být vzdělaný nebo inteligentní, což jsou kvality založené na dobré paměti, ale hlavně umět s informacemi pracovat.

Jak přesně?

Zpochybňovat je, všímat si chybějících informací nebo umět vyhodnotit ty, které si protiřečí. Stanovich navíc rozlišuje dvě složky kritického myšlení. Jednu dovednostní, tedy umět správně přemýšlet, a druhou znalostní, tedy mít určité znalosti třeba o tom, jak funguje vědecká metoda nebo jak pracovat s pravděpodobností.

Rodiče si už zvykli za školy platit, říká majitel firmy Scio Ondřej Šteffl

Ta znalostní hodně souvisí se vzděláním právě v oblasti vědy a statistiky, ale na rozdíl od vzdělanosti tu jsou právě ty dovednostní aspekty, které lze vytrénovat. Je to jako řízení auta. Na jednou stranu potřebujete vědět, kde se co ovládá a případně jak to funguje, ale k tomu potřebujete další dovednosti jako pozornost a pohotovost.

Analogicky potřebujete ke kritickému myšlení jak technické znalosti, tak dovednosti. Nestačí tedy jen vědět, jak na to, ale je potřeba i trénovat. A RQ a kritické myšlení se trénovat dají. Vzdělání samo o sobě tedy nestačí. Na druhou stranu ale vzdělání v určitém oboru pomůže kriticky zhodnotit informace a rozhodnout se, pokud v tomto oboru budete něco řešit.

Jak tedy chápete pojem vzdělanosti v dnešní měnící se době?

Doba se mění a to rychle. Máme technologický pokrok, který nám dává úžasné nástroje jako třeba smartphone, ale na druhou stranu řešíme výzvy, které jsou bezprecedentní. Příkladem jsou globální oteplování, bezpečnost umělé inteligence, geneticky modifikované organismy nebo blockchain a kryptoměny. Při takovém tempu inovací a změn už tradiční koncept vzdělanosti, kdy člověk něco vystuduje a pak to celý život využívá, nefunguje.

Už není potřeba si tolik informací pamatovat, protože si je můžete rychle dohledat na internetu ze svého chytrého telefonu. Navíc informace zastarávají a jsou nahrazovány novými. Neustálé se totiž učíme a upřesňujeme to, co víme o světě a jeho fungování.

Miliardáři dávají peníze do školství

Dnes není problém v tom, že bychom toho věděli málo, ale spíš to, že mnoho z toho, co si myslíme, že je pravda, je ve skutečnosti jinak. Kritické myšlení proto vnímám jako dnes už nezbytnou součást vzdělání, protože se pomáhá v takových podmínkách rozkoukat a jednat. Bohužel je to jedna z nejčastějších věcí, kterou absolventi vysokých škol zmiňují, že jim ve vzdělání chybí.

Nedávno jste uvedl, že „se mozek primárně nevyvinul k tomu, aby dělal správná investiční rozhodnutí, ale k tomu, aby nám umožnil přežít a rozmnožit se.“ Nezvyšují ale z evolučního pohledu správná investiční rozhodnutí šance na přežiti a rozmnožení? Takhle to působí, jako by si lidé vytvořili prostředí, které je absolutně nekompatibilní s jejich mozky.

Investiční trhy jsme sice vytvořili my lidé, ale to vůbec neznamená, že rozumíme tomu, jak fungují. Máte pravdu v tom, že správná investiční rozhodnutí vám zvýší šance na postoupení svých genů dalším generacím, ale je potřeba si uvědomit, že investiční trhy tu jsou jen okamžik ve srovnání s miliony let historie vývoje našeho mozku.

Právě díky evoluci, mutacím a přirozenému výběru se utvářely funkce a dovednosti, kterými dnes mozek disponuje. Když se podíváte v jakých podmínkách toto formování probíhalo, tak uvidíte, že tu jsou velké rozdíly od naší dnešní reality. Mnoho lidí se dnes nemusí úplně bát o to, co budou dnes jíst nebo jestli se dožijí dalšího dne. Žijeme ve vyspělé a bezpečné společnosti. Řešíme úplně jiné problémy.

Správná volba vzdělání je čím dál složitější. S touto hádankou pomůže magazín E15 Premium. Objednávejte zde >>>
Magazín E15 Premium Jak vychovat úspěšné dítě

To ale znamená, že na tyto výzvy nejsme úplně vývojově připraveni a děláme chyby. Je to jako s nevolností v autě, když čtete. Ta vzniká proto, že dochází k rozporu toho, co cítíte fyzicky (tedy pohyb a kodrcání vozidla) a tím co vidíte před sebou - tedy statické stránky knihy. Dříve tento nesoulad smyslů znamenal jediné, halucinace a možnou otravu. Bylo tedy výhodné, pokud se jedinci udělalo zle a jed z těla dostal. Dnes nám to ale znepříjemňuje cestování.

Mozek se totiž ještě nestihl přizpůsobit tomu, že v autě je to jiná situace. No a stejně to funguje u našeho rozhodování. Máme mnoho zkratek a fint, které nám dobře sloužily a pořád slouží, ale přibývá situací, kdy tyto zjednodušení a intuice dávají špatné odpovědi a je potřeba je hlídat, kriticky se nad nimi zamyslet a v případě potřeby opravit.

Dá se vůbec schopnost kritického myšlení pořádně prohloubit z popudu nějaké instituce či semináře? Při pohledu na vývoj západní civilizace je spíš patrné, že kritickým myšlením vynikali hlavně ti, kdo se proti zavedeným institucím bránili.

Žádná instituce, seminář ani přednáška nemůže někoho donutit kriticky myslet. Může ale pro lidi, kteří kriticky myslet chtějí, udělat příznivější podmínky. Dát jim zdroje a nástroje k tomu, jak své znalosti a dovednosti zlepšovat. Musí to tedy vyjít od člověka samotného. Článek nebo přednáška pak mohou spíše inspirovat. Vše ale bude stát na vůli člověka uvést věci v praxi.

Proto pořádáme už po páté konferenci Kritické myšlení a objektivita, kterou chceme lidem techniky a nástroje zpřístupnit. Věříme, že pokud lidi inspirujeme a porozumí tomu, proč je kritické myšlení důležité a jak ho používat, budou na sobě moct pracovat a lépe se rozhodovat o svém zdraví, výchově dětí, práci, volbách ... prostě všude.

Chtějí slávu a úspěch nebo „jen“ šťastný život. Proto nechodí do školy

Co se rebelství týče, je potřeba zamýšlet se nad tím, jestli to, co dělá většina lidí nebo to, co po nás chtějí instituce, je správně. Pokud ano, tak se bouřit nedává rozum, bude to jen póza, rozmar nebo hloupost. Pokud ale společnost a její instituce budou prosazovat něco špatného, je dobré dokázat myslet sám za sebe a hledat způsobit, jak s tím účinně bojovat. Rebelství tedy samo o sobě nemusí být nutně projevem kritického myšlení. Bude záležet proti čemu vystupujete.

Dají se popsat konkrétní společenské trendy, které rozvoji kritického myšlení brání? Které jej naopak podporují?

Je tu pár trendů, které kritickému myšlení pomáhají. Například existují různé iniciativy a zdroje, které lidem pomáhají kritické myšlení rozvíjet a jsou pro lidi dostupné. Pak je tu internet a celkově téměř neomezený přístup k informacím. Pokud se tedy člověk nenechá zahltit tím množstvím a dokáže se v tom vyznat, je to skvělý nástroj. Na druhou stranu to má i svá negativa. Právě proto, že je informací hodně, je pro lidi náročnější s nimi pracovat.

Internet otevřel stavidla nejen kvalitním informacím, ale i dezinformacím. Tím, jak konzumujeme hodně informací, tak jim věnujeme mnohem méně pozornosti. Jsme jednodušeji ovlivnitelní. Další překážkou kritického myšlení je stigma dopustit se chyby. Jen málo lidí dokáže přiznat, že se spletli, uznat to a opravit své jednání. Většina dává raději přednost setrvat v sebeklamu vlastní neomylnosti, což jim zabrání v tom se poučit.

Mezi mými „studenty“ se může skrývat budoucí český prezident, říká Senta Čermáková

Potřebujeme se jako společnost naučit chybu neodsuzovat, ale naopak oceňovat, když se z ní lidé poučí. No a s tím souvisí asi největší překážka kritického myšlení a to, že si všichni myslíme, že kriticky myslet dokážeme, že na nás si nepřijdou, že se nepleteme. Jsme přesvědčení, že naše názory jsou správné a pokud má někdo názor jiný, tak je to proto, že mu chybí informace, které máme my a že tomu nerozumí. Lidi tak třeba po přečtení pár článků začnou být odborníky na cokoliv a myslí si, že tomu rozumí lépe než profesionálové.

Například mají pocit, že očkování rozumí více než lékaři, kteří studovali medicínu několik let. Absence pokory je zrádná, pokud si nepřipouštíte vlastní omylnost, je potom mnohem jednodušší vás manipulovat. Připouštějte si, že se můžete mýlit a ptejte se sami sebe, čemu věříte, proč si myslíte, že to tak je a jak by to mohlo být jinak.

Prohlédněte si záznam přednášky Lukáše Hány z konference #krimyš:

 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Články odjinud