Daft Punk vrátili popmusic mezi umění | E15.cz

Daft Punk vrátili popmusic mezi umění. Je otázkou, zda se bez nich hudební svět obejde

Stanislav Šulc

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Vstoupit do diskuze
0

Po 28 letech skončila jedna éra. V pondělí duo Daft Punk oznámilo konec kariéry. Učinilo tak epicky, tajemně prostřednictvím videa Epilogue umístěného na YouTube. Jeden z robotů tvořících Daft Punk spustil autodestrukční režim a explodoval. Pro dějiny muziky se jedná o okamžik srovnatelný s rozpadem Beatles.

Moment, kdy se nejprve sociálními sítěmi a posléze také specializovanými weby začala šířit zpráva, že končí Daft Punk, bude patřit k nejdůležitějším okamžikům dvacátých let tohoto století. Až se totiž svět vrátí do alespoň trochu normálních kolejí, děti zase budou chodit do školy a většina muzikantů zase začne koncertovat, jedna věc se už nevrátí: nevrátí se naděje, že Daft Punk zase udělají novou hudbu, a že by dokonce mohli zase jednou koncertovat. A to je sakra špatně bez ohledu na to, jestli jste je měli rádi, tiše je tolerovali, ignorovali, neměli rádi, nebo dokonce neznali.

Daft Punk totiž bez sebemenší legrace proměnili taneční hudbu a celou podobu popmusic, jak ji dnes slýcháváme. Po vydání alba Discovery v roce 2001, na němž představili svou vizi klubové hudby propojující disko, synthpop a další starší žánry s nejmodernějšími postupy samplování a neomezených zvukových možností digitálních nástrojů, většina autorů taneční hudby chtěla znít jako Daft Punk. Díky francouzskému duu vyrostla také celá generace nových muzikantů a zpěváků. Patří k nim dnešní superstar The Weeknd, pro jehož desku Starboy Daft Punk složili dvě skladby. Dnes se zdá, že to budou jejich poslední pod tímto brandem.

„Tihle dva, to je liga sama pro sebe. Ti chlápci jsou důvod, proč jsem se vůbec rozhodl věnovat se muzice. To, jak důsledně a vážně pracují se svými schopnostmi, image a vůbec se vším, to je neskutečné, skoro jako by ani nebyli reální,“ prozradil The Weeknd ve vzpomínce na Daft Punk pro magazín Variety. „Jsou obdivuhodní stratégové, velmi inteligentní a nikdy nejdou do ničeho, čím si nejsou jisti. Během práce s nimi jsem si neustále opakoval: `Jasně, kluci, cokoli chcete.` Jen jsem s nimi chtěl být ve studiu, ani mi nešlo o to, jestli něco skutečně natočíme. Nakonec jsme v pařížském studiu během pouhých čtyř dní natočili Starboye a single I Feel It Coming. První se stal jedničkou americké hitparády, jejich první vůbec, druhý single skončil na druhé příčce,“ dodal The Weeknd.

Daft Punk proměnili taneční a elektronickou hudbu. Kdo hudbu poslouchá spíše příležitostně a nyní si pouští, co na tom všichni mají a proč je tolik lidí tak skleslých, to možná může být těžké pochopit. Pro plné docenění významu Daft Punk bych si proto vypůjčil na první pohled možná komplikovanou analogii, která však dokonale sedí. Profesor Martin Hilský se v nedávném rozhovoru pokusil osvětlit, čím byl William Shakespeare natolik unikátní, že jeho dílo přetrvává staletí a bude tomu tak i nadále.

„Shakespeare psal dílo, s nímž se dá identifikovat. A přitom se nenarodil do časů, které by přály konfesionálnímu psaní.“ Tedy jednodušeji: Shakespearovy postavy na rozdíl od jiných tvůrců promlouvaly jakoby přímo z nitra diváků, navíc v době, kdy se nic podobného nedělo a dramata byla spíše odrazem velkých, často dějinných konfliktů a idejí.

Zpět k Daft Punk. Ti ve své kategorii učinili podobný obrat: jejich hudba je osobním vyznáním, projevem jejich osobností a osobitosti. A to od taneční hudby v polovině devadesátých let nikdo nečekal. Po nástupu Daft Punk se však tento umělecký přístup k taneční hudbě a popu obecně začíná objevovat a dnes je mnohem obvyklejší než před nimi.

A kdo tedy jsou oni dva roboti, kteří se zrodili památného 9. září 1999 v 9:09 ráno při explozi jednoho syntezátoru?

Když nejsi punk, buď punk

Daft Punk tvoří dvojice francouzských hudebníku Thomas Bangalter a Guy-Manuel de Homem-Christo. Ti se setkali v roce 1987 na střední škole, když prvnímu bylo 12 a druhému 13 let. Okamžitě si padli do oka, protože měli rádi stejné filmy i muziku. A zcela v souladu s téměř všemi úspěšnými kapelami začali společně hrát, nahrávat dema a porůznu vystupovat. Spolu s Laurentem Brancowitzem vytvořili kapelu Darlin', jejíž název pocházel z názvu písně Beach Boys a právě jimi se Darlin' inspirovali. Po několika coververzích si jich všimla kapela Stereolab, která jednak vydala single Darlin' a také je pozvala na vystoupení do Velké Británie.

„Naše rock'n'rollová kariéra byla dost průměrná a trvala nějakých šest měsíců. Prostě čtyři písničky, dva koncerty a bylo to,“ popsal Bangalter v jednom z nemnoha rozhovorů, které duo za celých 28 let na scéně poskytli. Přesto byl tento půlrok důležitý. Jednak si duo uvědomilo, že to asi není úplně ono. Jednak v asi třířádkové „recenzi“ jejich vystoupení v magazínu Melody Maker použil autor spojení, že jejich tvorba je „daft punky trash“.

Ve stejnou dobu se stále častěji i v Paříži konaly undergroundové raveové večírky po vzoru Británie. Právě na jeden z nich Thomas a Guy-Manuel vyrazili a uvědomili si jednu zásadní věc: zatímco v rockové muzice lidé chodí na koncerty poslouchat věci, co už znají, taneční scéna je opačná, sem lidé chodí poslouchat úplně nové věci, které navíc většinou vznikají přímo za mixážním pultem v reálném čase. To je natolik zaujalo a fascinovalo, že o jejich dalším hudebním osudu bylo rozhodnuto.

A tak se zrodil Daft Punk.

House pro fandy MTV

Thomas a Guy-Manuel začali trápit nejrůznější elektronické nástroje a zkoušeli tvořit vlastní hudbu. V roce 1993 se na jedné raveové párty setkali s Stuartem McMillanem, spoluzakladatelem labelu Soma Quality Recordings, kterému dali svoje demo. To se stalo základem pro jejich debutový single The New Wave, který vyšel o rok později. Skutečného průlomu se však Daft Punk dočkali až o rok později. To vydali single Da Funk, který se stal hitem. A rozjel se obvyklý kolotoč začínajících superhvězd: našli si nového manažera, ten jim zařídil turné po klubech v několika zemích (včetně USA) a také začínal hledat vydavatele pro debutovou desku.

Guy-Manuel de Homem-Christo (vlevo) a Thomas Bangalter, tehdy ještě bez později typických masek, hrají v klubu v Dijonu, 1996Autor: profimedia.cz

Přístup k veškerému digitálnímu obsahu

Předplatit E15 Premium

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video