Je třeba předem předeslat, že kvalita nastavená dvojicí knih o filmu Davida Boardwella a Kristin Thompsonové Dějiny filmu a Umění filmu zůstala zachována. Ostatně fakt, že kniha původně vyšla v prestižním nakladatelství Routledge, je toho jasným důkazem.
Nic na tom nemění fakt, že text nevychází ze žádného vlastního výzkumu, ale je především kompilátem mnoha vědeckých studií a vlastního pozorování nejrůznějších televizních obsahů i trendů v této neustále se měnící oblasti. Kniha je podle toho ale rozčleněna na teoretickou a praktickou část, přičemž každá nabídne vyčerpávající úvod do snad všech jednotlivostí, které se k televiznímu vysílání pojí.
V teoretické části najdeme problematiku legislativy či veřejnoprávního konceptu. Nejcennější je ale hned první kapitola věnující se současnosti televize (a píšeme-li současnosti, myslíme dobu po roce 2011, což je na tuzemské vědecké poměry v podstatě neuvěřitelné). V ní autor dokonale vykresluje změnu, jíž televize prošla za poslední dvacetiletí. Od konceptu pasivního diváka směrem k interakci, až k otázce, zda televizi čeká smrt jako tištěná média.
Orlebar cituje odpověď Jennifer Gillianové, jež je dokonale přesná: „Lidé se stále budou ‚dívat na televizi‘, i když to, co znamená sledování televizního programu, jakými prostředky je dostupný a jak je měřena jeho sledovanost, se bude neustále vyvíjet.“ I proto se Kniha o televizi věnuje moderním televizním kanálům, jako je Netflix, Hulu či obdobný projekt britské BBC YouView.
Důležité na Knize o televizi je pak její komplexnost, což dokazuje spousta praktických kapitol. V nich se Orlebar zaměřuje na televizní žánry, z nichž by se měli poučit jednak tuzemští vysilatelé (a pak by nemuseli rušit tolik nepovedených děl), ale ze stejných důvodů také scenáristé. A samozřejmě také diváci, kteří by si poté nepletli seriál se sérií či „daily“ pořadem.
Mohlo by se zdát, že Kniha o televizi trpí přílišným zaměřením na anglo-americké prostředí. To samozřejmě dominuje, v Česku opravdu žádné televizní trendy nevznikají. Zde se pouze slepě přejímají modely staré deset let a pak se všichni diví, proč nefungují.
Ale je třeba pochválit nakladatelství, protože Zdeněk Holý v předmluvě k českému vydání tuzemský rozměr knize dodává. Především co se týče legislativy či vykreslení televizního trhu.
To vše na pouhých 200 stranách, které jsou nabité informacemi, profily zajímavých producentů a tvůrců či konkrétních pořadů. Kniha o televizi, jak má být!
