Recenze: Stále stejně dobří bluesrockoví ASPM

Jan Spálený a ASPM

Jan Spálený a ASPM Zdroj: Profimedia

Jan Spálený a ASPM
Jan Spálený a ASPM
3
Fotogalerie

Legenda tuzemské bluesrockové scény Jan Spálený a ASPM neboli Amatérské sdružení profesionálních muzikantů si v nahrávání nového studiového alba dali velmi dlouhou, devítiletou pauzu. Ale stalo se tak a novinka nese název Nemůžu popadnout tvůj dech.

Označit album za nové je ale zavádějící. Mezi dvanácti skladbami je několik až desítky let starých a prověřených písní tvořících léta vrcholy koncertů uskupení. To je případ asi nejznámější Spáleného písně Asi v tom bude nějaký háček, Mezi břehy nebo Blues pro barmanku U Brázdů.

Celé album bylo nahráno v obvyklé sestavě ASPM a se dvěma hosty akordeonistou Radkem Pobořilem a tenorsaxofonistou Františkem Havlíčkem. Hlavně díky tomu se nese v tradičním duchu a zvuku propojujícím klasické dvanáctky, bigbít až folk, a to v doprovodu charakteristického vibrafonu Radka Krampla, trubky Michala Gery a tuby Filipa Spáleného, syna hlavní persony ASPM.

Na albu se vystřídají tradiční blues Černá a rudá, lyrická vyznání v podobě titulní písně a písně Mé múze, skladba Radost má vždycky jenom hulvát v rusko-francouzském duchu nebo silně filozofická Vždycky, když se stmívá.

Nové desce dávají povětšinou poklidnou podvečerní náladu, tu zasněnou, tu spíše zasmušilou. K tomu přispívá i čím dál chraplavější hlas Jana Spáleného ovlivněný přece jen více než sedmi křížky na krku. Možná nová verze Asi v tom bude nějaký háček s elektrickým pianem není tak úderná jako ta starší s klasickým klavírem, ale ani tak se na albu rozhodně neztratí.

Na nové studiové album Nemůžu popadnout tvůj dech se čekalo devět let, ale čekání se vyplatilo. Lze jen doufat, že pauza mezi novým a případným dalším albem bude výrazně kratší, protože přece jen už je Janu Spálenému šestasedmdesát a bohužel léta zastavit nelze.

E15