První polovina filmového festivalu v Benátkách sice zatím nepředstavila jednoznačného kandidáta na sošku Zlatého lva, ale v programu jinak složeném ze slabších titulů jich přece jen několik vyčnívá.
Laťku kvality nastavila hned v prvních dnech přehlídky Jasmila Žbanićová filmem Quo Vadis, Aida?, který na několik dní obsadil první místo v žebříčku italských kritiků.
Žbanićová zpracovává neblaze proslulé události července 1995, kdy se militantní jednotky pod vedením generála Ratka Mladiće dopustily genocidy na obyvatelích města Srebrenica. Ve středu dramatického příběhu stojí Aida, učitelka angličtiny, která tlumočí mezi vojáky OSN a místním obyvatelstvem.
Ve spojitosti s hereckým výkonem se zatím hovoří o Vanesse Kirbyové, představující se na ostrově Lido hned ve dvou filmech. Tím, ve kterém dostala více prostoru, je první anglofonní film maďarského režiséra Kórnela Mundruczóa Kousky ženy (Pieces of a Woman).
První půlhodina filmu, v níž v jednom dlouhém záběru divák sleduje komplikovaný domácí porod, je kritiky opakovaně zmiňována pro fyzické herectví, jehož původ pramení v důsledné rešerši – Kirbyová byla v rámci příprav přítomna skutečnému porodu a scházela se s ženami, které o dítě přišly.
Dokumentární Notturno od Gianfranka Rosiho – držitele Zlatého lva z roku 2013 za snímek Sacro GRA – se zase stalo prvním filmem, který na konci doprovodilo nesouhlasné bučení.
Některým kritikům nejspíše vadí politická rovina snímku, který zachycuje bezradný stav Iráku, Kurdistánu a Sýrie.
Výrazné kousky ovšem letos v benátské soutěži až na výjimky chybějí. Teprve filmy Sněžit už nikdy nebude (Śniegu już nigdy nie będzie) od Polky Małgorzaty Szumowské a Drazí soudruzi! (Dorogie tovarishchi!) zasloužilého ruského režiséra Andreje Končalovského přinesly na konci první poloviny festivalu novou energii a víru, že program ještě má co nabídnout.
Prvně jmenovaný rozdělil diváky na dva tábory: ty, kteří mu nerozumějí, ale fascinuje je, a na ty, co mu jen nerozumějí. Končalovskij pak vsadil na černobílou obrazovou askezi ve spojení s rekonstrukcí masakru stávkujících dělníků v Novočerkassku z léta 1962.
Vzhledem k událostem dnešního světa by právě Quo Vadis, Aida? a Drazí soudruzi! mohly rezonovat i u festivalové poroty.
Autor je spolupracovníkem redakce
