Stala se symbolem lásky a milosrdenství na těch nejbídnějších místech planety. Více než padesát let se věnovala službě potřebným, chudým, nemocným. K tomu založila i vlastní komunitu Misionářek lásky. Zítra si připomeneme nedožité 110. narozeniny svaté matky Terezy.
Římskokatolická misionářka, vlastním jménem Agnes Bojadžiu, se narodila 27. srpna 1910 v makedonské Skopji do albánské rodiny. Toto území zažilo ve 20. století nespočet zvratů. Když se Agnes narodila, leželo v Osmanské říši. Později patřilo Srbsku, poté království Jugoslávie a dnes je Skopje hlavním městem Severní Makedonie. Rodinu opustila v 18 letech. Odcestovala do Irska, aby se naučila anglicky a stala se misionářkou. Obojí se jí splnilo. V lednu 1929 odjela z Dublinu do Indie. V noviciátu v Dárdžilingu na úpatí Himálaje přijala jméno Tereza. V Kalkatě učila v misijních školách, ale to jí nestačilo. Po výuce chodila ošetřovat nemocné do místních slumů.
Roku 1948 si vyžádala dovolení od papeže odejít z kláštera a začala sama vyhledávat nejubožejší brlohy indické chudiny. Třebaže její snaha byla jen pověstnou kapkou v moři, její zápal a nadšení vedly k příchodu dalších sester odhodlaných jí pomáhat. Ve většinově hinduistické Indii byla zvlášť důležitá důvěra, kterou si Tereza skutečně získala.
V roce 1950 založila novou kongregaci Misionářek lásky. Podporovala vznik celé řady škol, sirotčinců, nemocnic, útulků pro chudé a charitativních domů v Indii i v dalších zemích. Nakonec byla Tereza považována za světici již během svého života. Získala bezpočet ocenění, mimo jiné Indický lotosový řád či Nobelovu cenu míru. Její řád měl přes čtyři tisíce sester ve více než 600 misiích po celém světě.
Když v roce 1997 zemřela, byl v Indii vyhlášen státní smutek a rozloučení se účastnily statisíce lidí. Její tělo bylo položeno na stejnou dělovou lafetu, na které padesát let před ní spočíval Mahátma Gándhí. V září 2016 byla ve Vatikánu prohlášena za svatou.
