Místo pro milovníky krys. V indickém chrámu jich pod jednou střechou najdete dvacet tisíc | E15.cz

Místo pro milovníky krys. V indickém chrámu jich pod jednou střechou najdete dvacet tisíc

Tomáš Stingl

Uprostřed pouště v malém indickém městě Dešnok stojí chrám, kde vyznávají kult svatých krys. Volně tu pobíhají tisíce hlodavců, které hinduisté opečovávají a zahrnují jídlem. Požehnáním je, pokud posvátná krysa přeběhne návštěvníkovi přes bosou nohu.

Jestli je na světě krysí ráj, tak stojí v indickém Dešnoku. Zdejší chrám bohyně Karni Mata obývá přes dvacet tisíc k prasknutí vykrmených krys, které tu mají veškerý servis, jsou nedotknutelné a místní lidé jim přinášejí jako dar nejvybranější pamlsky. Chrám je přístupný poutníkům denně. Mezi hlodavci, kteří se volně prohánějí po podlaze nebo po parapetech, se tak uctivě proplétají hinduisté nesoucí obětiny v podobě ovoce, zrní, ochucené rýže a dalšího jídla.

Jako ve většině indických chrámů i zde je nutné se u vchodu zout, takže návštěvník našlapuje mezi krysami bosky. Nikdo se jich tu ale neštítí ani nebojí, ba naopak. Pokud člověku přeběhnou přes nohu nebo se ho jinak dotknou, je to velké požehnání. A ještě větší štěstí je, pokud uctívač zahlédne vzácnou bílou krysu, která se tu také ve zdech ukrývá.

Turistům zapovězená industriální deprese. Podívejte se, jak vypadá sibiřský Norilsk

Našlapovat nutno velmi opatrně. Pokud svatou krysu návštěvník nedej bůh omylem zašlápne, musí ji podle chrámových pravidel vyvážit ryzím stříbrem. Přesněji řečeno musí darovat chrámu sošku krysy vyrobenou ze vzácného kovu.

Svatostánek v Dešnoku stojí už od 15. století. Na sou- časnou podobu v duchu mughalského architektonického stylu byl dostavěn na počátku minulého století. Kvalitním mramorem se při stavbě nešetřilo.

Dnes v chrámu preluduje hudba, zřízenci po krysách průběžně uklízejí a do velkých misek s nízkým krajem pořád dolévají mléko, aby se mohli svatí hlodavci kdykoliv občerstvit. Otevřená nádvoří jsou shora chráněna pletivem, aby nebyly krysy ohrožovány ptáky. Hlodavci nejsou nijak omezeni v pohybu a dokonce mohou areál kdykoliv libovolně opustit.

Ale nedělají to. Proč by měli – jídla tu mají víc, než dokážou spořádat, a v okolí chrámu naopak není nic než nehostinná poušť. Je znát, že jsou malá zvířata v chrámu doma. Vůbec se lidí nebojí, skoro jako kdyby návštěvníky povýšeně ignorovala. Tady zkrátka vládnou krysy.

Pohřebiště vlaků na mexickém Yucatánu ukrývá poklady americké železnice, podívejte se

Kde se vlastně v chrámu vzaly a proč jsou považovány za posvátné? Legend o tom koluje hned několik. Jeden z mýtů říká, že v této oblasti kdysi bojovalo vojsko o síle 20 tisíc mužů. Z války ale vojáci dezertovali a útočiště hledali v Dešnoku. Za dezerci jim hrozila poprava, ale pomohla jim bohyně Karni Mata, i když trochu bizarním způsobem. Proměnila je v krysy. Ty jí od těch dob z vděčnosti věrně slouží.

Jiný příběh zase tvrdí, že se šel syn oné Karni Maty jednou napít k jezírku, do kterého ale spadl a utopil se. Karni Mata v zoufalství prosila boha smrti, aby jí dítě vrátil. Bůh se nakonec nechal uprosit s tím, že jí ovšem syna navrátí v podobě krysy a i všechny její další děti se budou rodit jako hlodavci.

K Hadí pagodě se pořád vracely krajty

Zvířecích chrámů je k nalezení na Dálném východě několik. Například v Barmě stojí poblíž města Mandalaj stavba přezdívaná „Hadí pagoda“. V roce 1974 tu u relativně zapomenuté pagody, jakých jsou v této zemi tisíce, našel místní mnich dvě krajty obtočené kolem sochy Buddhy. S typickou úctou k životu je opatrně odnesl do džungle a vrátil se, aby mohl svatostánek uklidit. Druhý den ale oba hady našel u Buddhy znovu. Zase je odnesl do džungle. A ony se opět vrátily. Tak se to opakovalo několik dní. Nakonec lidé došli k závěru, že jsou do hadů převtěleny duše bývalých mnichů, kteří se vracejí do svého působiště.

Tak začali hady uctívat a pagoda se proslavila. Původní krajty již zemřely, byly ale nahrazeny novými hady. Jinde v Barmě, na uměle zbudovaném dřeveném ostrůvku uprostřed horského jezera Inle, stojí buddhistický svatostánek, kterému se přezdívá pro změnu „Chrám skákající kočky“. Místní mniši zde láskyplně chovají spoustu koček. Jeden z nich jich dříve pár vycvičil na různé artistické kousky, ale dnes už tu žádná cirkusová čísla k vidění nejsou. Poklidné soužití mnichů a koček nicméně trvá. V Thajsku byl dlouho vyhlášenou atrakcí Tygří chrám u Kanchanaburi, kde buddhističtí mniši a dobrovolníci ze světa chovali přes 130 tygrů.

Sochy divokých sexuálních praktik vytvořily z indického chrámového města světový fenomén

Za vstupné je ukazovali turistům, kteří se mohli dostat do bezprostřední blízkosti šelem. Loni ale thajské úřady po dlouhodobých protestech ochránců zvířat kontroverzní atrakci zavřely. Na mnichy se sneslo obvinění z týrání zvířat a také podezření z ilegálního obchodu s chráněnými druhy

Ve všech legendách o vzniku krysího kultu figuruje právě Karni Mata. Byla to prý reálná žena, která žila v oblasti Dešnoku ve středověku, přesně od roku 1387 do roku 1538. Ano, to není překlep. Dožila se údajně 151 let. Ba co víc, po celý život si až do onoho pokročilého věku uchovala mladistvý vzhled a krásu. Dostala k tomu dobré předpoklady. Sama totiž měla být reinkarnací Durgy, bohyně válečníků. O tom, jak přesně nakonec Karni Mata skonala, žádné prameny nehovoří.

Jednou cestovala s karavanou pouští, během zastávky se odešla napít vody a pak už ji nikdo nikdy neviděl. Tedy alespoň v lidské podobě. Podle jedné z variant legendy se totiž samotná Karni Mata po smrti promě- nila v hlodavce. Na krysu se mění i její věrní následovníci a užívají si servisu v klášteře. Svatý hlodavec se po smrti zase převtělí v člověka. A tak pořád dokola. Toť další variace mýtu, jak se v indické poušti zrodil krysí ráj.

 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Články odjinud