OBRAZEM: Lichtenštejnsko. Země, kde je všude blízko

Lichtenštejnsko

Lichtenštejnsko Zdroj: profimedia.cz

Lichtenštejnsko
Lichtenštejnsko
Lichtenštejnsko
Lichtenštejnsko
Lichtenštejnsko
16
Fotogalerie

Lichtenštejnsko, čtvrtá nejmenší země Evropy, nabízí pohádku o knížecím rodu a historii na každém kroku, ale i skvělé víno a ráj pro cyklisty, horské turisty i lyžaře.

Za necelých šest hodin cesty, když nejsou kolony kolem Mnichova, se člověk dostane do země, kterou by na mapě málem přehlédl. Malé knížectví, jež příští rok oslaví 300 let, s rozlohou 160 kilometrů čtverečních, což je jen o trochu více, než má například Plzeň, přitom patří k jednomu z nejmalebnějších států, co Evropa nabízí. Lichtenštejnsko − tak trochu země kontrastů − leží vklíněné mezi Alpy a řeku Rýn. Přece jen ne do každého hlavního města se vjíždí po obyčejné silnici, podél níž se pasou krávy.

Hlavním, ač ne největším městem monarchie, jíž dosud vládne Hans Adam II., ale jehož povinnosti postupně přebírá nejstarší syn Alois, je Vaduz. Zhruba 120 metrů nad ním se tyčí hrad, sídlo knížecí rodiny, jenž dal městu jméno. Jako pevnost jej vystavěli ve 12. století a do vlastnictví knížecího rodu se dostal v roce 1712. Všude přítomné červenomodré vlajky s knížecí korunkou dávají poznat, že dědičných vládců si země cení. Lichtenštejnové jsou podle historiků původně dolnorakouskou šlechtou, ale svou politikou se dokázali stát významnou rodinou v celoevropském prostoru. Část zakotvila na Moravě a právě s Českem má rod Lichtenštejnů 700 let společné historie, například krajinu a zámky v Lednici a Valticích vystavěl v jejich dnešní podobě kníže lichtenštejnský.

O tom nahlédnout do knížecího sídla sní mnoho turistů, a proto se vydávají serpentinami do příkrých kopců nad městem. Bohužel ani pro rodilé Lichtenštejnce není návštěva hradu běžnou záležitostí. „Když děti přecházejí ze školky do školy, koná se tu oslava, anebo pak po maturitě jsou studenti pozváni na návštěvu,“ vypočítává průvodce Leander Schädler některé z příležitostí, kdy se mohou lidé do sídla dostat. Většinou tak skončí pokusy návštěvníků po strmé cestě vzhůru asi takto: „Tak, konečně jsme tady, aha, tady na ceduli se píše, že je to soukromý pozemek, takže asi můžeme jít zase zpátky…“ nadarmo to ale není. Výhled na město je krásný, úzké uličky, louky, pastviny, za nimi silný tok zatím malého Rýna, kolem nějž se vine cyklostezka, a za ním se do výše zvedají Alpy, tentokrát už švýcarské.

Ostatně pěšky se Lichtenštejnsko dá projít skoro za den, na délku má 25 kilometrů, v nejširším místě 12,5 kilometru. A kolem dokola po hranici, kterou vytyčil na začátku 19. století Napoleon, je to necelých 78 kilometrů. Odevšad je blízko a skoro by se dalo říct, že se všichni jistě musejí znát. Vaduz, kde žije asi 5400 obyvatel, se vzhledově příliš neliší od jiných historických měst situovaných do údolí rakouských či švýcarských Alp. Tytéž úzké uličky a malebná náměstí, domy z bílého kamene.

Jen ve Vaduzu je veškerý život soustředěn kolem náměstí a jedné hlavní ulice, jež půlkruhem obemyká skálu s hradem. Na hlavní třídě lze vedle sebe najít staré historické i moderní domy v čele s budovou parlamentu, která byla oficiálně otevřena v roce 2008. Náklady na výstavbu pod skálou s hradem podle návrhu německého architekta Hansjörga Göritze přesáhly 42,2 milionu švýcarských franků, v přepočtu přes 939 milionů korun a použito bylo více než milion malých „klinkerových“ cihliček, 600 tun oceli a 5300 metrů krychlových betonu. V parlamentu zasedá za pět stran 25 poslanců, kteří svou práci pro stát dělají ve svém volném čase, každý má své normální občanské zaměstnání.

Pět členů vlády a premiér jsou politiky na plný úvazek, každý má na starosti třeba dvě ministerstva a vícero oblastí. V rámci dualismu má svou funkci i dědičný princ Alois – podepisuje zákony, otvírá a zavírá jednání parlamentu a ve svých rukou drží i právo veta. „Ještě jsem ho nikdy nepoužil, můj otec myslím jednou a můj dědeček asi dvakrát ve výjimečných případech,“ vzpomínal dědičný princ Alois na využívání pravomoci, již není možné přehlasovat. Hlavní ulice Vaduzu je plná uměleckých děl, moderní se střídá s tradičním. Knížecí rodině náleží například obrazová galerie, kde je shromážděno kolem tisícovky pláten světoznámých malířů − Rembrandta, van Dycka, Rubense, ale především Leonarda da Vinci. K zajímavým budovám patří i poštovní úřad a poštovní muzeum, v němž je zachycena historie lichtenštejnské i světové filatelie.

Kdo projde Vaduz, narazí na vinice Herawingert ve Wilfersdorfu, které patří knížecí rodině. Ze zhruba čtyř hektarů tu vyrábějí z 90 procent červené Pinot Noir, desetina patří Chardonnay. Odpovídá to ročně asi 15 tisícům až 20 tisícům lahví. Nad vinicemi provozuje rodina Bergerových ve středověkých prostorách restauraci Torkel, kterou do svého almanachu zařadil i Michelin, a jídlo je opravdu báječné. Vaří se tu stejně jako všude mezinárodně, Lichtenštejnsko v podstatě nemá vlastní kuchyni, jídelní lístky ve většině restaurací nabízejí pokrmy příbuzné s kuchyní rakouskou a švýcarskou. Jídlo, o kterém se tu mluví jako o národním, se připravuje z kukuřičné mouky a míchá se na pánvi s mlékem, vodou a solí a podává se s bezinkovým pyré.

Ve čtvrté nejmenší zemi Evropy se kromě „pohádky“ na každém rohu dá zažít i sportovní dovolená. Využít lze kilometry cyklostezek podél Rýna, které vedou až do sousedního Švýcarska, a všude je možné zapůjčit elektrokola. Horské letní túry střídá v zimě lyžování. Malbun v kopcích nad Vaduzem, kde končí silnice, je považován za jeden z nejhezčích alpských rájů. Obklopují ho vrcholy dosahující v případě nejvyššího Grauspitzu až 2599 metrů. Lyžaři mohou využít pět lanovek a vleků spojujících 23 kilometrů sjezdovek různých obtížností. Stačí jen vyrazit.

Lichtenštejnsko ve zkratce

• Rozloha 160 kilometrů čtverečních

• Celkem tu žije 38 tisíc obyvatel

• Hlavní město Vaduz má 5400 obyvatel (největší město Schaan)

• Nejbližší letiště je v Curychu, nejlepší je cestovat autem

Na jaké pokuty si dát pozor? Více zde >>>