Háčky, podomácku vyrobené kotvy a tažná lana s motory. Tak nějak vypadaly české sjezdovky ještě v 80. letech. S nástupem modernějších technologií a rozrůstáním horských středisek význam menších vleků postupně upadal a často zcela zanikla. V následující galerii se můžete podívat, jak a kde se v Československu lyžovalo.
Systematickému mapování starých vleků se poslední dva roky věnují dva vědci z Brna, Vilém Kledrowetz a Ondřej Šedo. Za tu dobu se jim podařilo prozkoumat několik stovek lokalit v rámci Česka a Slovenska. Míst, kde byly vleky odstavené z provozu, je ale podle nich ve skutečnosti mnohem víc. Fotografie zveřejňují na webových stránkách zapomenute-vleky.cz.
„Poslední systematické zmapování vleků bylo provedeno pouze na Slovensku v roce 1985, kde tehdy bylo v provozu 799. V Česku se maximální počty obtížně odhadují, řada vleků nebyla provozována oficiálně, a proto nebyly nikde evidovány. Jejich počet lze odhadnout na něco přes tisíc,“ říká Šedo.
Úplně první vlek na území socialistického Československa postavili v roce 1943 na Štrbském plese a dokonce si pak „zahrál“ ve filmu Anděl na horách.
V 50. letech v Československu krátce dominovaly vleky Turdus podle slovenského patentu, které se ale neosvědčily. V 60. letech výrazně dominovaly vleky háčkové, u kterých lyžaři prkénko s provazem a ocelovým hákem „zasekávali“ na tažné lano a zpravidla jej poté sami sváželi zpět k dolní stanici. Nové instalace těchto vleků na kratších trasách přetrvaly až do začátku 80. let.
Jednomístné talířové vleky, takzvané pomy, začaly na svazích převažovat až od konce 70. let. Teleskopické tyče se začaly objevovat až o deset let později.