Jakými způsoby se velké ropné společnosti snaží zpomalit či zastavit hnutí ochránců planety? Právě to odhaluje nový dokument Kampaň proti klimatu. Svižně natočený publicistický film zkušeného dánského novináře a filmaře Madse Ellesøeho bude mít českou premiéru v úterý na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava, jehož letošní ročník se koná online.
Jak moc jste před natáčením věděl o spojení kampaní proti klimatu a ropných společností?
Věděl jsem, že řada ekologických aktivistů tvrdí, že olejářský průmysl tuto kampaň ovlivňuje – a to tak moc, až se mi zdálo, že to snad ani nemůže být pravda, že to nemůže být tak špatné. Jakmile jsem se ale pustil do vlastního pátrání, zjistil jsem, že to pravda je.
Informace o tom, kolik firem platí univerzitní výzkumy o životním prostředí a komunikační specialisty, kteří mají za úkol přesvědčovat laickou veřejnost, jsou tedy známé?
Já ve svém filmu především to množství bodů a faktů spojuju a snažím se na vše dívat z širší perspektivy. Podíval jsem se na vývoj této dezinformační kampaně za posledních třicet let. Myslím, že takhle tento problém ještě vyobrazen nebyl. Můj film jasně předkládá, co kdo kdy udělal.
Jakým překážkám jste čelil? Ve filmu se svěřujete, kolik lidí s vámi nechtělo mluvit a kolik vyjádření od firem nebo univerzit jste nezískal.
To byl asi ten největší problém. Chtěl jsem předložit co nejpravdivější obraz, tudíž jsem chtěl vyprávět i jejich stranu příběhu. Mé žádosti o rozhovory ale nebyly vyslyšeny. ExxonMobil se mi také snažil zabránit v použití některých fotografií, na základě copyrightu. Šlo o fotky, které už byly použity, a s právníkem jsme se rozhodli, že je můžeme využít i my. Velkou překážkou bylo také sehnat všechny informace. Je jich totiž spousta a shromáždit je zabralo hodně času. Mnoho z nich navíc nebylo lehko dostupných, ropné společnosti se snaží všemu pátrání vyhnout. Naštěstí jsem mohl využít výzkumy řady lidí, tomuto tématu se věnovalo například už dost zkušených a dobrých novinářů. Mohl jsem stavět na jejich práci a spojit všechno do jednoho portrétu. K tomu jsem se soustředil na to, abych přímo od aktérů zjistil, proč udělali to, co udělali.
Ve filmu vystupuje např. Jerry Taylor, který patřil ke známým skeptikům zpochybňujícím globální oteplování. Poté, co si začal ověřovat fakta, se však přidal na stranu environmentalistů. Jak jste hledal své respondenty?
Především tak, že jsem mluvil se spoustou lidí a získával od nich kontakty. Potkal jsem se s mnohem větším počtem lidí, než vidíte ve filmu. Na plátně jsou ti, kteří chtěli mluvit se mnou a přišli mi nejzajímavější.
Jak dlouho jste na dokumentu pracoval?
Kolem jednoho roku.
Kampaň zpochybňující dopad lidské činnosti na klima se objevila už koncem 80. let a využila strategie tabákových firem, které se dříve bránily výzkumům o škodlivosti kouření. Nyní je kvůli internetu rozšiřování dezinformací ještě snazší. Jak je kampaň proti klimatu propojená s fenoménem fake news?
Můžeme říct, že lidi, o něž se zajímám ve filmu, v podstatě položili základy dnešnímu světu. Ve svém oboru vlastně byli inovativní, ač ne pro dobrou věc. Ale šlo o průkopníky v tom, jak změnit pohled veřejnosti na určitou problematiku pomocí nepravdivých sdělení. Hodně toho, co dnes vidíme kolem sebe, a nejen u prezidenta USA, vychází z jejich práce, s níž začal tabákový průmysl a kterou převzal ropný průmysl. Můj dokument vypráví o klimatu, ale taky ukazuje, jak peníze dokážou prostřednictvím propracované kampaně změnit náhled veřejnosti na důležité věci tím, že zkreslíte realitu. K čemuž dnes bohužel dochází v řadě oblastí.
Ve filmu zmiňujete, že vědci píšící o změnách klimatu museli čelit nenávistným vzkazům a emailům. Dostal jste nějaké i vy?
Byl jsem dost zvědavý, co se bude dít. Ale dostal jsem jen pár reakcí od lidí, co se mnou nesouhlasí, žádné agresivní, nenávistné vzkazy. Nevím proč. Asi lidem připadalo, že útočit na mě je k ničemu.
Když jste mluvil s muži, kteří jsou placeni ropnými firmami a vystupují proti vědcům, měl jste pocit, že opravdu věří tomu, co říkají? Nebo to jsou jen cyničtí žoldnéři?
Jeden z nich působil velmi jemně a mile, a jakmile jsme zapnuli kameru, jako by se převtělil v postavu a začal hřímat. To byl zajímavý přerod. Ovšem nevím, co si tihle lidé opravdu myslí. Doufám, že v to, co říkají, i věří. Jinak by to byly opravdu smutné případy. Ta druhá možnost je moc temná na to, abych ji dokázal pochopit.
Řekl bych, že se prostě zaměřuju na velké strukturální problémy. A spousta moci dnes leží kromě politiků také v rukou korporací. V předchozím filmu Muž, který zplundroval Evropu, jsem se s kolegy díval na to, jak banky kradou peníze veřejnosti. Další můj snímek Dětští vojáci mají novou práci (uvedený i v České televizi – pozn. red.) vyprávěl o firmách, které najímají žoldáky z bývalých dětských vojáků. Ne že bych podezříval všechny velké společnosti. Ale myslím, že mnoho z nich má velkou moc a je důležité být k takové moci kritický a sledovat ji. Bez ohledu na to, kdo ji má. Neřekl bych tedy, že se soustředím na korporace, ale na lidi s velkou mocí, kteří se ji snaží použít pochybnými způsoby.
Jak si z mnoha témat a problémů pak vyberete ten, o kterém chcete natočit film?
Když si o něčem myslím, že to je s prominutím v prdeli, když mě samotného něco rozruší, když si o něčem říkám: „To snad není pravda!“, pak věřím, že to bude zajímat i ostatní.
V Česku váš film uvidíme díky festivalu Ji.hlava, jehož publikum vám bude spíš nakloněné. Jak moc u svých děl myslíte na jejich dopad na diváky?
Většina mých filmů se vysílá na hlavních televizních kanálech, nejsou tedy určené jen pro filmové festivaly, ale hlavně pro široké publikum. Mým cílem je, abych, jak se říká, nekázal jen kněžím. Abych natočil film srozumitelně a přístupně i pro lidi, kteří o tématu zas tak moc neví. Proto využívám všechny možné nástroje z hraných a hollywoodských filmů, všechno to, na co jsou obyčejní diváci zvyklí z televize, kina či Netflixu. A pomocí těchto nástrojů vyprávím o tématu, které může být komplikované a komplexní a normálně by tolik lidí nezajímalo. Já chci, aby mému filmu publikum rozumělo, aniž by musel být jeho obsah hloupý nebo zjednodušený. Chci zaujmout i lidi, kteří zrovna přepínají televizi.
A doufáte u toho, že změníte jejich názor?
Snažím se rozmotat něco, co není tolik vidět, a říct lidem, že pod povrchem se skrývá ještě řada dalších věcí. A tím snad můžu přispět k tomu, že se začnou o nějakých věcech jinak bavit. Uvedu příklad. V Dánsku, kde žiju, se můj otec bavil s někým z toho nejvzdálenějšího venkova a mluvili jen o mém předchozím dokumentu o tom bankovním skandálu. Což je téma, o kterém se myslím tyhle lidi u kafe běžně nebaví. A teď je díky mému filmu mohlo zajímat, jak banky provádějí své obchody. To mi udělalo radost.
Začínal jste jako žurnalista v novinách, pak jste přešel do televize. Točíte nyní dokumenty, protože jsem poznal, že filmy mají největší dopad a nejúčinněji působí na lidi?
Přesně tak. Televize a dokumenty jsou mocná média. Pro řadu zpráv je těžké veřejnost zasáhnout, chybí jim kontext, genealogie, příběh. Já ve svých filmech spojuju jednotlivé body, aby diváci spatřili celý obrázek a pochopili, o co jde a co se děje. Alternativou by bylo psát knihy, ale ani ty už lidi bohužel moc nečtou, zvlášť ty žurnalistické. Dokumenty vysílané na hlavních televizních stanicích vám zajistí mnohem širší dopad. Mám radost, že mé snímky promítají filmové festivaly, ale nejvíc mi jde o vysílání v televizi. Tak zasáhnu i tzv. normální lidi, kteří ještě do debaty o tématu nejsou zapojení.
Zní to, že vaše novinářské zkušenosti zásadně ovlivňují podobu vašich filmů.
Pořád jsem i žurnalista. Resp. tohle nálepkování pro mě není důležité, někdo mi říká novinář, někdo dokumentarista, já prostě točím dokumenty silně založené na novinářské práci. Díky svým zkušenostem třeba vím mnohem víc o ověřování informací a dávám si na to pozor.
Co víte o Ji.hlavě a co jste si připravil pro její letošní online ročník?
Připravil jsem si krátký úvod, nebýt pandemie, tak bych i přijel, kdyby se festival konal fyzicky. Pak také plánujeme debatu po filmu. Ji.hlava je prestižní festival, vím o něm a byl jsem potěšený, že si můj film vybrali.
