Ten pocit zažil jistě každý. Třeba při příjezdu z Rudolfova, Srubce, Hosína nebo od Nové Vsi. Panorama města pod Černou věží, kterou každý patriot vyhlíží už zdálky, se neokouká. Znovu a znovu dokáže dojmout – a to nejen kvůli tomu, že už má člověk při návratu domov na dosah ruky.
Jan Neruda se tím pohledem kochal tak mocně, až vzpomněl na Itálii: „Budějovice jsou zcela svými, zcela originálními vzdor vší smíšenině historické a moderní, nemám pro ně zkrátka jiného jména, než že jsou Florencií mezi venkovskými českými městy. Ne pro půvab vůkolí, ne pro památky všeho umění, ale pro jistou nepopiratelnou líbeznost svou,“ poznamenal si spisovatel.
Černá věž je matkou všech zdejších vyhlídek a ne náhodou budí dojem většího nadhledu, než je v českých poměrech zvykem. „Stavěli ji tři Italové. Začali dole v období pozdní gotiky a skončili nahoře renesančními báněmi a ochozem s toskánskými sloupky. Díky tomu vypadá věž tak italsky,“ vysvětlil historik Jan Schinko.
Spolu s Milanem Binderem vydal knihu nazvanou Věže a věžičky Českých Budějovic aneb Nejen Praha je stověžatá. Napočítali jich ve městě celkem 151, včetně těch, které jsou součástí domů. Do většiny z nich se nedostane každý, protože tam lidé bydlí nebo úřadují. A i když v Budějovicích a okolí je pořád na co koukat, nefungují ani nejslavnější vyhlídkové restaurace. V hotelu Gomel jsou místo kavárny hotelové pokoje, možnost kochat se už nenabízí ani nedaleký Koldům, v jehož posledním patře bývala kavárna Perla, zanikly i hospody s vyhlídkou na Srubci a Švábově hrádku.
Nezbývá než v centru města vyběhnout do schodů věží. Vybízejí k tomu i série Turistického a mapového centra, které vydává pohlednice vždy se čtyřmi věžemi či rozhlednami. Inspirují lidi k putování, buďto pohádkovému, nebo výškovému. V Budějovicích musejí vyšplhat na Černou, Radniční a Rabenštejnskou věž a také vyjít schody v Železné panně. „Je to sběratelská soutěž, takže za razítka ze čtyř různých míst dostanou vandrovníci diplom a odměnu,“ naznačil šéf mapového centra Marcel Goetz.
Když letos na jaře při Mezinárodním dni památek mimořádně otevřela dveře vodárenská věž u Mánesovy třídy, bylo zájemců o netradiční výhled tolik, že se už do pořadníku ani nevešli. „O zpřístupnění věže byl velký zájem, proto bychom ji rádi otevřeli opět příští rok na jaře,“ slíbila Jitka Kramářová ze společnosti ČEVAK.
Pohled na stadion
Současná podoba vodárenské věže pochází z roku 1882. Postavili ji ale už ve dvacátých letech osmnáctého století souběžně se Samsonovou kašnou, pro kterou čerpala vodu z Vltavy. Je vysoká čtyřiačtyřicet metrů, ale přístupná jen do dvaatřiceti metrů, kam vede devadesát schodů. Asi nej-
atraktivnější pohled z ní je na fotbalový stadion.
K vzácnějším vyhlídkám na centrum města, než je proslulá Černá věž, kam po 225 schodech proudí davy, patří radniční věž otevíraná vždy na podzim a na jaře při dnech památek. Loni této příležitosti využila i Ilona Tišlerová ze Strakonic. „Náměstí s kašnou je odtud jako na dlani. Vypadá jako kulisa k nějaké pohádce,“ popsala nahoře své pocity.
Překvapivě pěkně jsou Budějovice při dobrém počasí vidět i z věže zámku Hluboká. Ač je neogotická krasavice s cimbuřím nižší než její budějovická černá kolegyně, schodů má o dvacet víc. Měří od nádvoří dvaapadesát a od dolního parteru parku osmapadesát metrů. „Připočteme-li k výšce věže výšku ostrožny, na které zámek stojí, díváme se na okolní krajinu ze 148 metrů,“ upřesnila Kateřina Voleská z památkového ústavu. V červenci a srpnu je věž otevřená každý den od deseti do čtyř odpoledne, v září zase budou dvě příležitosti zdolat ji zdarma, jednou dokonce v noci.
Krásu pohledu na Budějovice z výšky umocňují při dobrém počasí obrysy vzdálených i bližších hor. Málo měst má takové štěstí na malebný obzor. A tak Budějčák intuitivně kontroluje nejen, zda je na svém místě Černá věž, ale rychle hledá i Kleť a zaostřuje na vzdálené kopce.
Mistrem v tomto oboru je čerstvý osmdesátník Oldřich Fencl, turista, milovník Šumavy, průvodce a pábitel. Tak dlouho chodil krajinou, až našel a označil vyhlídky, které si nemohl nechat pro sebe.
Jedna je u Nové Vsi, a kdo odtud pokračuje dál na Komařice, neměl by vynechat Todeňskou horu. Asi dvacet kilometrů od Budějovic leží vrch, který v úhlu sto osmdesát stupňů skýtá šanci toulat se po Šumavě, Slepičích i Novohradských horách. Návštěvníci tam Fenclovi už samou vděčností popsali šestačtyřicet sešitů. „Je to potěcha pro oko i pro duši,“ usmívá se Fencl.
Tipy na vyhlídky podle Jana Schinka:
Srubec: předposlední stanice MHD do Srubce má název Na vyhlídce. Je vidět město od letiště k sídlišti Vltava. Výška stanoviště asi 515 m.
Hosín: ze silnice vedoucí od Borku je vidět celá Českobudějovická pánev. Výška stanovišť 460 až 470 m. Nad Hosínem je vrch Račice 508 m, ale je na něj omezený přístup.
Rudolfov: Šibeniční vrch ve výšce 550 m. Ve směru od Budějovic na vrcholu kopce Baba doleva po nové silnici, po asi sto metrech opět doleva na polní cestu kolem zahrádek, na této svažující se cestě rovně směrem dolů a asi po 200 metrech je pěkný výhled na celou budějovickou kotlinu včetně panoramatu Šumavy.
Dlouhý vrch: kopec zvaný lidově Dubičák nad obcí Dubičné skýtá vyhlídku z 551 metrů.
