Pět nových dálnic postupně nahradilo možná nejslavnější silnici na světě. Své kouzlo však Route 66 ani po devadesáti letech neztrácí. Naopak, jako cestu výletníků si ji mohou návštěvníci užít ještě lépe.
Před devadesáti lety, 11. listopadu 1926, byla otevřena Hlavní třída Ameriky. Právě tak byla Route 66 přezdívána. Východozápadní magistrálu prosadil hlavně podnikatel Cyrus Avery, který chtěl touto stavbou přitáhnout pracovní sílu na západ Spojených států.
Původní „šestašedesátka“ měřila 3 940 kilometrů. Již ve dvacátých letech tak protínala osm států (Illinois, Missouri, Kansas, Oklahoma, Texas, Nové Mexiko, Arizona a Kalifornie) a tři časová pásma. Trasa od počátku vedla z Chicaga do Los Angeles.
Příliš rychle se zde však zpočátku jezdit nedalo. Route 66 byla od svého založení pouhou štěrkovou cestou. Kompletního vyasfaltování se dočkala v roce 1938. Tehdy se jednalo o první americkou dálnici pokrytou asfaltem, což dokládá důležitost této komunikace.
Právě krizová třicátá léta znamenala pro magistrálu velkou zátěž. Nedostatek práce v některých regionech donutil mnoho rodin k migraci napříč Spojenými státy. Při cestách do rozvíjející se Kalifornie využívali právě komunikaci s číslem 66, stejně jako čím dál více přepravních společností se svými kamiony.
Route 66 nabírala na vytíženosti i díky jiným negativním historickým událostem. Během druhé světové války se na západním pobřeží Spojených států rychle rozvíjel zbrojní průmysl, dělníci, armáda i materiál tehdy magistrálu zatěžovali jako nikdy předtím.
Právě pro rostoucí význam dálnice, na které bylo závislá velká část hospodářství Spojených států, se charakter původní Route 66 začal v padesátých letech vytrácet. Při rozsáhlých rekonstrukcích se vozovka začala rozšiřovat. Nová napojení a obchvaty měly za úkol vyhnout se velkým městům. Tím se podoba a trasa dálnice změnila natolik, až bylo 27. července 1985 číslo 66 vyškrtnuto z amerického dálničního systému.
Dnes slavná Route 66 v tradiční podobě vlastně neexistuje. Velká část silnice byla rozšířena a využita při stavbě nových dálnic. V devadesátých letech však snaha fanoušků vyústila v zachování části původní trasy, která je navštěvována jako „Historic Route 66“. Svézt se nejdelším zachovaným úsekem americké ikony můžete mezi městečky Seligman a Golden Shores v Arizoně. V půli cesty se můžete přibližně po sto kilometrech zastavit i ve městečku Kingman, které si říká „Srdce Route 66“. V Kingmanu připomíná slavnou historii někdejší nejdůležitější dopravní tepny Spojených států speciální muzeum.
Od prašné silnice se Route 66 stala nejvýznamnější tepnou Spojených států, symbolem rozvoje a cestování napříč severoamerickým kontinentem. Z velké části byla nahrazena dálnicemi evropského typu, pro které se nadchl prezident Dwight Eisenhower za druhé světové války. Nyní je sice rozdělena na jednotlivé úseky a plní roli turistické atrakce, avšak své kouzlo neztratila.
