Mustang, Camaro, Corvetta, Firebird. Kdo by neznal čtveřici amerických sporťáků. Za čtyři desítky let si zahrály ve více filmech než Bart Reynolds a Steve McQueen dohromady. A taky zlomily daleko víc srdcí. Na širokých sedadlech v letních autokinech nebo v dětských pokojíčcích, kam se pak ve své zmenšené podobě přesunuly do celého světa.
„Byl to vlastně můj první angličák,“ říká Martin Hruška z Karlových Varů. Jeden z těch, kdo omamnému kouzlu nadupaných kár vonících dálkami podlehl. To bylo ještě v době, kdy se Češi skrývali před světem za železnou oponou a čichnout si k západnímu pozlátku mohli leda přes respirátor z tuzexových bonů.
Komu vůně amerických symbolů nedala spát, musel si najít cestu. Ta Hruškova k vysněnému Firebirdu vedla přes skateboarding, kterému se věnuje odmala a věci na něj hodně dlouho prodává v jednom ze specializovaných obchodů v centru Karlových Varů.
Už dřív hltal americké filmy ze sedmdesátých let. Nešlo ani tak o děj limonádovek, daleko víc ho zajímaly sporťáky. Jak se chovají na silnici, co se s nimi všechno dá dělat. A snil, že za volantem mrká šibalsky na kočku s natupírovaným účesem na tři patra místo Burta Reynoldse on sám.
Krásný sen v něm zrál tak dlouho, až se rozhodl: děj se co děj, to auto musím mít.
Modelové auto, které si vysnil, je z devětasedmdesátého roku. Tehdy na Firebirdu měnili celý předek a samostatně se oddělovaly světlomety.
V tom samém roce vyvinul Pontiac přeplňovaný osmiválec o síle 210 koní a bílý Trans Am se objevil jako Pace Car na Indianapolis 500. Osmiválec, který tak divoce roztáčel zadní kola.
V roce 1982 měl sice namále, když na ředitelském podlaží General Motors vážně přemítali, jak že zcela nový model Firebirdu poženou za prodejními úspěchy na předních kolech. Toho se však neodvážili a další z nových modelů se stal velkým hitem.
Cestou ohnivého ptáka
Na internetu svého Firebirda nevypátral Martin Hruška blíž než za Atlantikem a do tak velké akce se moc pouštět nechtěl. V Česku zase jezdilo jen pár kousků, a to ještě sloveso „jezdit“ musel semknout do velkých uvozovek. Udělat z nich znovu nablýskaného krasavce, to by stálo spoustu peněz a času.
Až se na něj jednou usmálo štěstí. Krásného Firebirda objevil náhodou v ústeckém autobazaru, kam ho předchozí majitel odstavil. Ten si auto přivlekl z velké dálky, na jeho renovaci už ale neměl peníze.
Ani jeho nový majitel nechtěl do auta moc vrážet. Musel proto nejdřív pečlivě obhlédnout, co a jak je zapotřebí vyměnit. Rozbité přední okno, děravá nádrž, výfuky neseděly, jak by měly, dokola odřený lak.
Opřu se do kompletní renovace, rozhodl se nakonec. Auto jezdilo skvěle, nebyl důvod, proč ho nechat dál čekat na návrat na silnici. Všechno muselo dolů a začal veletoč kolem shánění dílů. Už předem vzdal eBay a vůbec celé nakupování přes internet.
„Bylo by to možná o něco levnější, ale musel bych jít do rizika,“ vysvětlil Hruška. Od firmy Simix, která se specializuje na americká auta, dostal záruku: kdyby něco nepasovalo, dostane peníze nazpět. „Jen jsem nadiktoval VINko auta a oni už všechno zařídili,“ říká.
Nečekal dlouho. Od objednání dílu po jeho dodání uběhl někdy týden, jindy čtrnáct dní. To je na amerického veterána až nečekaně rychlé. „Byl jsem s nimi moc spokojený. Všechny díly pasovaly, jak měly, a nic nebylo předražené,“ vzpomíná motoristický nadšenec.
Nejhlouběji musel sáhnout do peněženky, když objednával gumové díly. Jen sametka, do které zajíždí okno, vyšla na šest tisíc. „Nechtěl jsem to ale napodobovat gumou ze Sierry nebo jiným nesmyslem, jak se to u nás běžně dělá,“ vysvětluje.
Jinak ale přemrštěné sumy neplatil. Za nádrž dal pět tisíc, za přední okno také. „Na to, o jaké auto se jedná a že je třiatřicet let staré, to nejsou tak velké částky,“ říká Hruška.
Kolik stojí sen
Na kolik taková legrace vyjde? Auto před renovací stojí něco kolem 150 tisíc, celkově se kupec vejde do tří set tisíc.
„Můžete dát klidně i víc, když chcete,“ usměje se Hruška. S podobou auta je navýsost spokojený. „Trvalo to, vylepšoval jsem hodně věcí. Ale všechno teď sedí, jak jsem si představoval. Včetně na Firebird tak nezvyklé barvy. Není to originál, ale je to taky Pontiac – GTO Hemi,“ vysvětluje. Na kapotě znovu trůní orel sladěný do barvy auta. Kvůli němu si ho jako dítě zamiloval a bez něj by si ho nedokázal představit ani teď.
„Je to originál, jen jsem ho malinko vytunil,“ směje se protažení základního symbolu americké svobody o patnáct centimetrů. „Teď je to po evropsku. Jinak je to ale přesně ten, který tam má být,“ tvrdí Hruška.
S interiérem byl spokojený od začátku. Vlastně byl za něj šťastný, byť pro něj musel přichystat něco dodělávek. „Celý zadek je přečalouněný a prošitý baseballovým švem. Předek jsme upravili tak, aby bylo všechno originál,“ popisuje.
Žádná druhovýroba, originální je na autě opravdu všechno, od rezervy až po rádio, které doplnil jeho moderní verzí. „To ale není vůbec vidět, je zakryté štítkem,“ dodává Hruška.
Další moderní prvky už do auta nedával. Spokojil se i s dobovými reproduktory. Hrají až překvapivě dobře, ale příliš často beztak neznějí. Rajský zvuk osmiválce nic nepřebije.
Když úpějí gumy
Téměř dvoutunové auto se lehce houpe na listových pérech. „Tváří se jako sedící sporťák, ale je to spíš koráb,“ říká Hruška o jízdě ve Firebirdu.
Amerika je zemí zaslíbenou dlouhým rovným dálnicím a to je vidět i na legendárním sporťáku. „Má skvělý odpich. V zatáčkách je to spíš na pobavení, zadek má tendenci ustřelovat,“ líčí.
Právě kvůli tomuhle pocitu se zadní pohon vyrábí. Přetáčivý zadek je daleko víc sexy než pískání gum u nadupané a podkluzující předokolky.
Nic na tom neubere ani třístupňový automat. „I ta trojka na dálnici občas propískne,“ usměje se Hruška. A to je model z let, kdy se ve Spojených státech už začala přetřásat ropná krize a s nastupujícími osmdesátými lety výkony Firebirdů znatelně klesaly.
Přesto si téměř čtyřicet let starý osmiválec podržel v přepočtu na evropské jednotky nějakých 140 kilowattů, které jsou ovšem vykoupené vyšší spotřebou. „Umí za třicet, ale taky za čtrnáct litrů, podle stylu jízdy,“ říká Hruška.
Že by se však kvůli stále rostoucí ceně benzinu ve svých jízdách omezoval, o tom nemůže být řeč. „Když máte takové auto, tak příležitost svézt se je vždycky,“ směje se. Čas na podobnou radovánku má kvůli práci ale stejně jen o letních víkendech. Kdo by taky dobrovolně takový skvost vystavoval zimním výmolům a soli. „Vzadu mám široká kola a dost často to na mokru ustřeluje,“ přidává Hruška další důvod.
Na řadě jsou motorky
Zato kvůli veteránským značkám své jízdy omezovat nemusí. A problém neměl ani s přihlášením. „Veteráni jsou u nás podporovaní, takže vám nikdo kvůli technickému stavu potíže nedělá,“ tvrdí.
Technik jen zkontroluje čísla motoru, karoserie, a jestli auto může vyjet na silnici. Kvůli brzdám se pak musí pravidelně na kontrolu každý rok. Na oplátku dostane majitel pokaždé nové potvrzení, že s autem může vyrazit na projížďku. Takhle to dělá Martin Hruška už dva roky.
Nevynechává ani pravidelné srazy, jen na ně auto nebere. „Nemusím mít mastná okénka od toho, jak do nich lidé nakukují,“ směje se. Auto ukazuje jen lidem, ke kterým má blízko, a v době, kdy na to má náladu. S veterány ale dokáže všem zájemcům poradit. „U nás v Česku je cesta k informacím poměrně drahá a nejsou ani moc kvalitní,“ tvrdí.
Celou renovaci má zdokumentovanou na fotkách. Když byla hotová, nechal si nablýskaného krasavce ve své garáži nafotit od profíka, který je do motorů stejně zapálený jako on. Firebird je jen prvním ze splněných snů, zdaleka ne posledním. Další z nich jsou motorky: americký klasik Harley-Davidson, jeho anglický parťák Norton, případně Triumph Bonneville, na kterém se proháněl i Steve McQueen.
A pokud se v Česku změní podmínky k přihlášení, pak i hot rod, další z amerických symbolů – auto s velkým motorem upraveným pro co nejvyšší rychlost na rovných tratích. Aby si tohle všechno mohl splnit, bude muset Firebird z domu. „Můžete klidně napsat, že je na prodej,“ usměje se Hruška.
PONTIAC FIREBIRD
Ve svých počátcích se zhlédl v Chevroletu Camaro. Technici se však postarali o lepší rozložení hmotnosti a silnější modely už nevykazovaly nectnosti zaviněné listovým odpružením zadní nápravy. Stejně jako dnes u Camara existovaly i zde verze hardtop a convertible a návrháři dali vozu jinou identitu i změněným předkem, novou kapotou, novým zadním nárazníkem a přepracovanými zadními světly. A především dostal Firebird objemnější pneumatiky.
MODELY PONTIACU FIREBIRD
• FIREBIRD
Poskytuje nejvíc radosti z jízdy za nejméně peněz. Jeho šestiválec s vrchovými ventily pracuje na benzin Normal a dává 165 koňských sil. Buď s třístupňovým řazením pod volantem, nebo s automatikou. Jako ostatní Firebirdy má i tento vpředu a vzadu bezpečnostní pásy.
• FIREBIRD SPRINT
Motor sériového šestiválce OHC Firebird Sprint má upravený výkon na 215 koňských sil. Jeho speciální zavěšení jej prakticky připevní na každou silnici. Má plně synchronizovanou třístupňovou převodovku a speciální emblémy. Přiobjednat se dají kotoučové brzdy a otáčkoměr na kapotě.
• FIREBIRD 326
Sportovní vůz nabízí dost místa pro celou rodinu. Motor V8 326 cid, který s benzinem Normal dává výkon 250 koňských sil. Standardní verzí je plně synchronizovaná třístupňová převodovka, přiobjednat se dá také automatika. V autě může být klimatizace i stereo.
• FIREBIRD HO
HO znamená High Output. To zajišťuje osmiválec o výkonu 285 HP se čtyřhrdlovým karburátorem, dvojitými výfuky a sportovními bočními pruhy. Sériové řazení je třístupňové manuální pod volantem nebo automat.
• FIREBIRD 400
Pod dvojitým scoopy je V8 motor 400 cid o výkonu 325 koňských sil, k tomu třístupňová převodovka Heavy Duty a speciální zavěšení kol s širokými pneumatikami Redline. V roce 1968 dostal nová boční světla a zlepšené zavěšení zadních kol.
• TRANSAM
Tyto Firebirdy byly nazvány podle závodu SCCA, kde Pony Cars dobyly mnoho vavřínů. Pontiac musel za každý prodaný TransAm zaplatit závodní organizaci za použití názvu. Vybavení TransAm stálo 725 USD a obsahovalo motor 400 cid Ram Air, který ve standardní verzi dával 335 koňských sil. Výbava zahrnovala zvláštní kapotu s dvojicí scoopů, mohutný zadní spoiler, černou chladičovou mřížku, pružiny Heavy Duty včetně tlumičů, radiální pneumatiky, pruhy po celé délce karoserie a emblémy TransAm.
• SUPER DUTY 455
Mají písty s vyšší kompresí, ostřejší vačku a jiné sání. Tyto úpravy se postaraly o to, že z auta byla „pravá bestie“. Montážní pásy v letech 1973–74 však opustilo jen 1238 exemplářů, které jsou dnes ve sběratelských kruzích velmi ceněny.
• BANDIT
Auto Burta Reynoldse ve filmu Smokey and the Bandit z roku 1977, kdy dali designéři Firebirdu obdélníkové světlomety a k mání byl i příplatkový Sky Bird s modrými velurovými potahy sedadel, modrým lakováním a modrými hliníkovými ráfky. K volbě byly kromě vlastního agregátu také motory Buick a Oldsmobile. V roce 1991 se poprvé od roku 1969 objevuje convertible, čtyři roky poté, co Chevrolet na stejné skupině reaktivoval svoje otevřené Camaro. Roku 1993 uvedl Pontiac čtvrtou generaci Firebirdů. Silně skloněné přední okno a břichaté boční linie mu daly svalnaté vzezření. Díky šestistupňové převodovce T 56 a motoru LT 1 z Corvetty dosáhl Pontiac úctyhodných jízdních výkonů.
