Ve třicátých letech minulého století byl psací stroj ozdobou každé kanceláře. Stejně jako sličná sekretářka, která do něj rychle ťukala. Každý dokument, dopis, obchodní i soukromý, napsaný na stroji byl unikát, originál. To koneckonců mnohokrát pomohlo i kriminalistům při vyšetřování. Revoluce v roce 1989 a nezastavitelný pokrok poslaly většinu psacích strojů do starého železa. Jejich cena v bazarech ale zatím nestoupá. Čím to? Asi proto, že sběratelů psacích strojů je v Česku celkem málo. Kam také tak objemné a těžké mašiny v bytě dávat! Někde jsem se dočetl, že růst cen psacích strojů se očekává už za pár let. Přesněji řečeno, až vyroste generace, která je z kancelářské praxe nepamatuje. Dnes se na úřadech, ale i doma, všechno píše na počítači. Tiskárny nemají zdaleka takovou životnost jako bytelné psací stroje, které spolehlivě sloužily i přes půl století. Pokrok je pokrok, zároveň je ale fajn, že jsou lidé jako Erich Felber z Chomutova, který vysloužilé kovové klenoty schraňuje, a dokonce i opravuje.
Staré železo
Poznámka Vladimíra Vaculy.
