Malebný ostrov ve vodách Indického oceánu je významným vývozcem čaje. V posledních pěti letech přitom export čaje ze Srí Lanky stoupá kvůli jeho kvalitě a chuti. Tu určuje tropické klima a mírná nadmořská výška, v níž se plantáže nacházejí.
Ve vnitrozemí Srí Lanky funguje přes šest set továrniček na zpracování čaje. Většinu z nich založili při kolonizaci Britové a jimi přivezené technologie slouží dodnes. Sběru čajových lístků se věnují především ženy, které jich denně natrhají až 25 kilogramů. Je to přitom jedno z mála povolání, které místní ženy vykonávají – třeba i prostému poklízení se zde primárně věnují muži.
Na ostrově se pěstují tři čajové odrůdy. Ta základní dává v závislosti na způsobu následného zpracování vzniknout zelenému nebo černému čaji, z další vzniká bílý neboli stříbrný čaj a ze třetí odrůdy pak čaj zlatý. Pro výrobu bílého a zlatého čaje se sbírají pouze čerstvé pupeny lístků, které se suší na slunci. Ve srovnání s klasickým čajem se těchto takzvaných speciálů vyprodukuje podstatně méně. Továrny tvrdí, že jen dvacet pět kilogramů za měsíc.
Výslednou chuť a kvalitu prodávané suroviny určuje zpracování a velikost listů čajovníku. Celé nenasekané listy zpracované nejmenším tlakem jsou označené OP – Orange Pekoe, mají jemné aroma a oranžovou barvu a jsou považovány za jeden z nejkvalitnějších druhů čaje. Kvalitní a cenově dostupnou variantou jsou typy BOP – Broken Orange Pekoe – nebo FOP – Flowery Orange Pekoe.
Takto značené čaje vynikají plnější chutí a tmavě oranžovou barvou. Černé čaje světoznámých značek v pytlících, které jsou známé z českých obchodů, považují na Srí Lance za nejméně kvalitní a označují je jako dust (prach). Místní konzumují černý čaj s mlékem podle britské tradice.
