Vančurovo Rozmarné léto? Lze ho zažít i u Vltavy v Praze nebo na starých koupalištích | E15.cz

Vančurovo Rozmarné léto? Lze ho zažít i u Vltavy v Praze nebo na starých koupalištích

Pavel Otto

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn

Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným. Kdo by neznal slavnou větu z novely Rozmarné léto Vladislava Vančury a stejnojmenného filmu Jiřího Menzela. Přestože i letos v létě občas prší, horkých dnů ke koupání v bazénech, rybnících i v řekách je dost. Zaplavat si je možné také v Praze ve Vltavě, byť prvorepubliková sláva letních lázní už pominula.

Snad nejproslulejší české říční lázně rázovitého Antonína Důry nestály u smyšlené řeky Orše, ale právě u Vltavy ve Zbraslavi, kde Vančura bydlel. Říkalo se jim Pražské Ostende. Jeden z největších českých spisovatelů tam třeba marně učil plavat básníka Jaroslava Seiferta, pozdějšího nositele Nobelovy ceny.

Seifert v knize Všecky krásy světa píše, že majitel lázní se ve skutečnosti jmenoval Antonín Šůra a byl vyhlášený rybář a znalec lidských povah. Postava majora Huga má být přesnou podobou Huga Marka, vyššího úředníka Ředitelství státních drah a bývalého vojáka oplývajícího nepřeberným množstvím historek. Kanovníka Rocha si Vančura zřejmě přimyslel.

Lidé se osvěžovali nejen v řece, ale i v nedalekém hostinci Na Závisti. Za Vančurou, Šůrou nebo za Markem chodili herci Saša Rašilov, Jindřich Plachta, Antonie Nedošinská a další známé osobnosti.

Písečná pláž s bistrem

S trochou fantazie si lze podobnou letní atmosféru vychutnávat o dva a půl kilometru dál po proudu Vltavy. Přestože tu není filozofující plavčík ani dřevěné kabinky, písečná pláž a blízké bistro jsou určitě příjemné.

Přírodní koupaliště se nachází u Komořanských a Modřanských tůní. V parných dnech je vyhledávají desítky lidí, často rodiny s dětmi. K dispozici jsou lavičky a mobilní toalety, vstup je zdarma.

„Koupaní v řece je jiné než v rybníce, tekoucí voda má energii,“ říká mladá maminka, která přišla se synem.

Vodpočívárna a Mlýnek 

Podobné místo zvané Vodpočívárna najdeme pod Hodkovičkami, i když nemá písečnou pláž. Hned za golfovým hřištěm se táhne dlouhá louka vybízející k slunění. Přístupů do vody má několik, jeden dokonce s betonovými schody.  

Původně se tam rozkládaly lázně Na Mlýnku. Sahaly až k dnešnímu Barrandovskému mostu, kterému musely v roce 1978 ze dne na den ustoupit.

Prohlédněte si fotogalerii:

Až do komunistického znárodnění byl jejich nájemcem majitel varieté U Nováků ve Vodičkově ulici Josef Drahňovský. Lázně inzeroval jako říční, sluneční, písečné a vzduchové. Navštěvovaly je herečky Adina Mandlová a Lída Baarová nebo spisovatel Zdeněk Jirotka, autor populárního Saturnina.

Kromě plovárny byly Na Mlýnku restaurace, skokanská věž a houpačky. Hrál se volejbal, ping-pong nebo kuželky.

Hudba a chátrající bazén

Návštěvníkům lázní se od roku 1929 nabízel ještě jeden unikátní zážitek. Přesně naproti nechal Václav Havel starší, otec prvního českého prezidenta, postavit Barrandovské terasy. Vyhrával tam orchestr R. A. Dvorského.

„Večer se po Vltavě nesla hudba, bylo to poetické,“ vzpomíná v pořadu ČT Zdenka Kellerová, která v Braníku vyrůstala.

Jako zahradní restaurace měly terasy kapacitu pět tisíc lidí. V pozdějších hodinách se někteří přemístili do Trilobit baru, který fungoval až do roku 1982.

Bazén se skokanskou věží přivítal první plavce hned na začátku třicátých let, s terasami byl spojený lanovkou. „Byl to první padesátimetrový bazén v Československé republice,“ říká bývalý šéf Národního památkového ústavu Praha Ondřej Šefců.

Koupaliště se už dlouhá desetiletí rozpadá. Investoři se o ně zřejmě kvůli hlučné Strakonické ulici vzdálené jen pár desítek metrů nezajímají.

Oblíbené Žluté lázně

Asi o kilometr a půl dál se na protějším břehu nacházejí Žluté lázně, které letos oslavily 110 let od založení. Prvorepublikoví návštěvníci tam měli pronajaté šatny celé léto. Občerstvení ale chybělo, lidé si jídlo a nápoje přinášeli.

Pražská říční koupaliště včetně Žlutých lázní začali návštěvníci opouštět po dokončení Vltavské kaskády. Nejvíce vodu ochladila Slapská přehrada postavená v polovině padesátých let.   

Chátrající koupací a piknikovou zónu v Podolí definitivně zničily povodně v roce 2002. Žluté lázně museli provozovatelé opravit a zmodernizovat, vznikl sportovní a odpočinkový areál.

Koupel přímo v centru

Vůbec nejstaršími říčními lázněmi v Praze byla Vojenská plovárna, respektive Občanská plovárna u Čechova mostu. Dnes z ní zbývá památkově chráněná budova s restaurací.

Historické prameny datují vznik plovárny do let 1809 až 1811. Původně tam byly lázně pro armádu, vedle nichž v roce 1840 vznikla právě Občanská plovárna určená civilistům. Lidé se koupali mezi dřevěnými pontony, které zároveň sloužily k opalování.

Plovárna, jež byla v provozu ještě v osmdesátých letech minulého století, si mimo jiné zahrála ve filmu Věry Chytilové Faunovo velmi pozdní odpoledne. Ve snímku My žijeme v Praze… tu dovádí pod sprchou „undergroundová superstar“, básník, prozaik a filozof Egon Bondy.

Na Štvanici opět po čase

Nová, zatím provizorní, plovárna je na ostrově Štvanice, kam se v polovině srpna vrátila po téměř dvaceti letech. „Nápad vytvořit na Vltavě plovárnu se postupně formoval i díky návštěvě několika evropských měst jako Kodaň, Berlín, Vídeň, ve kterých obdobné projekty fungují,“ uvedl jeden ze spolumajitelů plovárny David Boháč. Návštěvníkům jsou nyní k dispozici lehátka, toalety, sprchy a bar, který je v provozu denně od 14 do 22 hodin. První oficiální plovárenská sezóna by na Štvanici měla začít v roce 2021. Na místě by měla vzniknout písčitá pláž, brouzdaliště pro děti, sportoviště a molo, které bude sloužit k opalování i pro kulturní účely.

Romantický Veselík

Dlouhou tradicí se pyšní koupaliště U Veselíka se dvěma bazény, volejbalovým hřištěm nebo s pingpongovými stoly. Obklopují ho příkrá skaliska Divoké Šárky, mezi nimiž protéká potok. Romantickému údolí se přezdívá Pražské Švýcarsko.

Před více než sto lety tu stával Hovorkův mlýn s rybníkem. Koupil ho Jan Veselík a postupně přestavěl na výletní restauraci s tančírnou. Ve třicátých letech vybudoval z rybníka koupaliště, kde hrála hudba a pořádaly se módní přehlídky.

Veselíkovi o koupaliště pečovali i za minulého režimu. „V roce 1951 komunisté plovárnu zabrali, ale otce, který už byl v invalidním důchodu, tam nechali jako správce. Plovárna nám byla vrácena na začátku devadesátých let,“ říká Jiří Veselík. O rodinný podnik se stará spolu se syny.

Všude se Vltava ke koupání nehodí

Kvalitu pražské říční vody loni a předloni testovali pracovníci Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka. „Sledovali jsme množství a přítomnost patogenních bakterií a sinic. Výsledky ukázaly, že až po Smíchovskou náplavku je koupání možné,“ uvedla Lucie Jašíková z ústavu. „Jak ale Vltava protéká Prahou, hygienická závadnost vody stoupá. Je to dáno pražskými potoky, které nejsou úplně čisté,“ dodala.

Vltava má v létě kvůli Slapské přehradě teplotu kolem 20 stupňů, což platí od soutoku s Berounkou. Před soutokem teploměr ukazuje kolem 17 stupňů.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video