Lidé budou brzy moci zavřít uranové doly a zapomenout na nebezpečnou těžbu radioaktivního prvku, který je nezbytný nejen pro jadernou energetiku. Výzkumníci z Národní laboratoře Pacific Northwest a společnosti LCW Supercritical Technologies totiž vyvinuli účinný způsob získávání uranu jímáním z mořské vody. Stačí k tomu běžná příze se speciální povrchovou úpravou a trocha času.
Vědci předpokládají, že ve světových oceánech je rozpuštěno kolem čtyř miliard tun uranu, zhruba 500krát více, než je množství uranu ve všech známých dolech na souši. Dosud byl tento rozpuštěný uran nedostupný, respektive jeho získávání bylo tak složité a nákladné, že se nevyplatilo.
Šéf společnosti LCW a vedoucí výzkumu Chien Wai však tvrdí, že jeho proces, který dovoluje vázat uran na adsorbent, je jednak levný, jednak efektivní.
V prvních testech Wai použil vanu od vířivky, do níž ponořil kilogram speciálně ošetřené příze, a poté přes ni celý měsíc čerpal mořskou vodu.
Tento postup třikrát zopakoval, a poté přízi namočil do jiného roztoku, díky kterému se uran z adsorbentu uvolnil. Tři kilogramy příze navázaly během tří měsíců dostatečné množství uranu k výrobě pěti gramů takzvaného žlutého koláče – více než osmdesátiprocentního koncentrátu oxidu uranu, z něhož se již dají další úpravou vyrobit palivové pelety pro jaderné elektrárny.
„Je to významný milník,“ tvrdí biogeochemik Gary Gill z PNNL, podle kterého má adsorbent schopnost vázat kromě uranu také vanad další těžké kovy. Speciální přízi by tak šlo v budoucnu využít nejen k „těžbě“, ale také k likvidaci ekologických havárií. Vědci si nyní zažádali o vládní financování, aby mohli celý proces škálovat a otestovat také v teplejších vodách Mexického zálivu.
„V teplé vodě je adsorbent až pětkrát efektivnější,“ vysvětlil Wai s tím, že dosavadní analýzy ekonomických nákladů získávání uranu ukazují, že může konkurovat klasické těžbě. O výzkum se zajímá také americké ministerstvo energetiky, které by díky němu mohlo snížit náklady na provoz jaderných elektráren.
