Vědci v NASA řeší vážný problém, jejich zásoby plutonia stačí už jen na osm let

Plutonium

Plutonium Zdroj: Wikimedia Commons (public domain)

NASA používá plutonium v radioizotopových zdrojích energie při vesmírných misích. Při dodržení stávajících letových plánů misí ho však má zásoby už jen na osm let.

Lidstvo nebo minimálně americká a ruská vláda mají v rukávu pro příštích několik let či dekád smělé plány na dobývání vesmíru. Všechny tyto pilotované i nepilotované mise, alespoň z pohledu americké strany, ale čelí nečekané komplikaci: nedostatku izotopu plutonia 238.

Tento prvek je totiž hlavní součástí radioizotopových generátorů, které zajišťují výrobu elektrické energie pro stroje z dílen NASA. Pu 238 je navíc jediným z 22 radioaktivních prvků, které jsou „rozumně“ použitelné pro vesmírné lety – byť lidstvo disponuje bateriovými úložišti či solárními panely, ty se na řadu misí nehodí.

Stávající potíž je v tom, že izotop Pu 238 přestala americká vláda vyrábět v roce 1988 a stávající mise zásobuje ještě z této produkce. V devadesátých letech minulého století sice došlo k pár nákupům z Ruska, to však kolem roku 2009 také přestalo Pu 238 prodávat. „Patrně proto, že mu rovněž došly zásoby,“ spekuluje list Business Insider, jenž se ohlédl i za anabází, která snahy o znovuobnovení výroby Pu 238 v USA provází již déle než dvacet let.

Celý proces je nejen komplikovaný, ale i nákladný a Kongres USA financování takových projektů bojkotoval až do roku 2011. Tehdy schválil uvolňovat deset milionů dolarů ročně na postavení výrobních reaktorů. Ty staré již byly dávno rozebrány a zbourány a původní personál odešel do důchodu. Od sklonku roku 2015 nové reaktory produkují kolem sta gramů izotopu ročně, do roku 2019 by produkce mohla vzrůst až na 300−450 gramů při nákladech 20 milionů dolarů.

Konstruktéři tak mají aktuálně „skladem“ podle poslední zprávy Government Accountability Office zhruba 35 kilogramů potřebného izotopu. Většina z toho je však již starší výroby a je za polovinou poločasu rozpadu, použitelná je tak zhruba jen polovina těchto zásob: 15−17 kilogramů.

Pro představu: slavná mise Cassini s sebou nesla kolem 23 kilogramů Pu 238. Vědci si však naplánovali, že stejně poháněné sondy v budoucnu vyšlou zkoumat skryté oceány na měsících Jupiteru a Saturnu, opětovně navštíví Uran, Neptun i Pluto, nemluvě o novém vozítku, které by mělo brázdit Mars kolem roku 2020. Stávající produkce by mohla zajistit dostatek materiálu pro mise do roku 2025, poté však jednoduše nebude „odkud brát“.