Atmosferologové vypracovali první model vývoje podnebí v oblasti Sahary za předpokladu, že na ní budou rozsáhlé solární a větrné parky.
V tuzemsku nenáviděné širé lány zastavěné solárními elektrárnami, případně panoramata obohacená desítkami stožárů větrných elektráren, by mohly v případě Sahary znamenat spásu a naději na postupnou změnu klimatu.
Tvrdí to výzkumníci z University of Maryland a Illinois, kteří jako první na světě vypracovali atmosférický model vývoje počasí na Sahaře v případě, že by na ní bylo umístěno několik obřích fotovoltaických a větrných elektráren.
„Velké instalace těchto energetických prvků totiž mohou vyvolat více srážek, což poté samozřejmě může vést k růstu vegetace,“ tvrdí jedna z vedoucích výzkumnic Eugenia Kalnay.
Vyšší četnost dešťů by podle ní mohla být zapříčiněna větší členitostí a tmavostí saharského povrchu. Vědci už z dřívějších pozorování mají potvrzeno, že větší solární a větrné farmy generují teplo a vlhko, a tedy lokální změny podnebí. Doposud však neexistovala studie, která by tyto efekty vzala v potaz ve velkém, natož pak rovnou na Sahaře, která je v úvahách solárníků jedním z nejlákavějších cílů pro umístění gigantických instalací.
První atmosférický model počítající s výše popsanými vlivy ukazuje, že by obří saharské energetické komplexy mohly zdvojnásobit roční objem dešťových srážek nad Saharou.
V její jižní oblasti zvané Sahel by pak vzrostlo množství srážek o 200 až 500 milimetrů ročně. „Jako výsledek toho by došlo k nárůstu podílu lokální vegetace až o pětinu,“ tvrdí další z vědců Jen Li.
Jediným zádrhelem v zelené budoucnosti Sahary tak zůstává fakt, že pod heslem „obří projekt“ vědci míní komplex o ročním výkonu 82 terawattů.
„V roce 2017 činila světová energetická poptávka jen 18 terawattů,“ uznává v časopisu Science Li. V kontextu blízké budoucnosti a ústupu od fosilních paliv by ale podle ní mohla taková instalace znamenat nejen obnovení obyvatelnosti pouště, ale i globální energetickou alternativu.
