Hlad je nejlepší kuchař, zní staré pořekadlo. I to možná přišlo švýcarským entomologům na mysl, když pozorovali zvláštní chování hladových čmeláků zemních. Potíž byla v tom, že čmeláci do listí zatím nekvetoucích květin sice svými kusadly štípali a sosáčky bodali, ale ani kousek z listů nepozřeli. Vyvíjením externího stresu jim totiž urychlovali nasazení květu.
„Behaviorální pozorování odhalila, že dělníci čmeláků nakusují a propichují listy květin v pravidelných intervalech,“ popsali začátek anabáze výzkumu vědci ze Spolkové vysoké technické univerzity v Curychu. „Na základě dřívějších poznatků o tom, že rostliny, které jsou vystaveny externímu stresu – tedy lámání větví, okusu listů a podobně – rychleji vykvetou, jsme proto přistoupili k dalším experimentům,“ dodávají vědci ve studii, kterou publikoval časopis Science.
Do skleníků, kde rostly rajčata a brukev černá, a chybělo jim několik týdnů do květu, tedy vypustili různě vyhladovělé čmeláky. Jako kontrolní vzorek pak použili skleník, v němž osobně listy květin propíchali, a skleník, kde k žádnému „vyrušování květin“ nedošlo. Ve výsledku rostliny ze skleníků s jakkoliv narušenými listy vykvetly v průměru o 16 dní dříve. Největší urychlení pak bylo pozorováno u rajčat, která vykvetla až o 30 dní dříve.
Čím hladovější čmeláci ve skleníku také byli, tím častěji k případům „okusu“ docházelo. Švýcaři zároveň popsali záhadu, kterou se jim však nepodařilo odhalit: rostliny, jimž narušili listy lidé, nevykvetly tak brzo jako ty s listy poškozenými od čmeláků – v průměru jen o pět až osm dní dříve. Jako domněnku uvedli možnost, že čmeláci při zmíněném okusu vypouštějí nějakou chemickou látku, feromon, který urychlení květu katalyzuje. To prý bude i téma dalšího výzkumu.