Tenhle žánr není pro slabší povahy. „Lízaly se dvě panenky vesele, na hřbitově hned u samý prdele.“ To je jen úryvek jednoho ze Závišových textů. Peprnými výrazy se to v nich jen hemží.
„Není to ale prvotní účel. Hlavní jsou příběhy,“ tvrdí třiapadesátiletý písničkář Milan Smrčka, který v sobotu 9. ledna zahraje od osmi hodin večer v kutnohorském klubu Česká 1.
Vaši hudbu lidé označují jako pornofolk. Jak tento pojem vůbec vznikl?
Vymyslel to kdysi Radek Pastrňák, zpěvák skupiny Buty. Pak se to nějak vžilo a od té doby tomu každý tak říká.
A co to vůbec znamená?
To já ani nevím. Asi že jsou tam takové ty drsnější výrazy.
Těch jsou vaše písničky plné, to je pravda…
Prostě to k tomu patří. Ale není to tak, že by to byl prvotní záměr. Když píšu texty, napadají mě různé příběhy, situace, nápady. Ta sprostá slova jsou jen vyjadřovací prostředek. Jako v životě.
Setkáváte se často s negativními reakcemi?
Ani ne. Lidi, kterým by to mohlo vadit, na moje koncerty nechodí. A asi jich tolik není, protože bývá všude narváno.
Takže máte své věrné posluchače?
Dá se to tak říct. Jsou to takoví ti skalní, co chodí pokaždé. Jsou všude, i v Kutné Hoře.
Co říkáte kritice?
Nesleduju ji a myslím si, že kritici o mně ani nic nepíšou. Nemají důvod, v rádiích se totiž moje písničky nehrajou.
Nedávno jste vydal desku Závišova devátá. Je v něčem jiná než ty předchozí?
Snad jen tím, že na ní hraju poprvé úplně sám. Jinak asi ničím. Já se neměním.
