Babiš nezvládá emoce a stává se parodií sebe sama. Je největší překážkou volebního úspěchu
Debata premiéra Petra Fialy z ODS a předsedy opozičního hnutí ANO Andreje Babiše na CNN Prima News měla být vrcholem předvolební kampaně. Nebyla. Nepřinesla nic, co bychom neslyšeli už dřív nebo co v různých variacích neuslyšíme v následujících týdnech a měsících, nejpozději už dnes při pokusu hnutí ANO přelít závěr kampaně ještě do sněmovny a vymačkat z migračního paktu ještě nějaké body.
Debata nám mnoho nového neřekla ani o osobnostech zmíněných lídrů, kteří ostatně ve volbách do Evropského parlamentu nekandidují, takže se otázka po smyslu jejich diskuse vznášela vzduchem jako zmatená můra v nočním svitu. Souboj argumentů to nebyl, a to především vinou neschopnosti Andreje Babiše udržet myšlenku a jeho nepochopení způsobu, jak se taková televizní debata vede.
Oba předsedové vstupovali do závěru v kampaně v nestejných pozicích a hovořili přirozeně ke zcela jinému publiku. Dokonce kdyby byla ta možnost rozdělit v televizním signálu oba mluvčí do jiného kanálu a domácnosti by si volily ten svůj – podle hodnotových preferencí nebo počtu českých vlaječek na autě – vůbec nic by se nestalo. Představa, že u televizoru večer seděl jediný divák, který na debatu lídrů čekal, aby se rozhodl, zda to o víkendu hodí buď ANO, nebo koalici Spolu, zdá se být chimérická.
Lidově řečeno, oba předsedové hovořili k jinému publiku. Fiala, navnaděný posledními průzkumy, které koalici dávají naději ANO porazit, mohl posilovat tezi, že volby jsou o našem dalším směřování – buď na západ, nebo zdůrazňovat nebezpečí ruského vlivu. Babiš, ze stejného důvodu, musel zejména mobilizovat, vyvolat emoce, které jeho naše lidi zvednou z gauče a přivedou k volbám. Hranice úspěchu hnutí ANO začíná někde nad třicetiprocentní volební účastí.
Problém je v tom, že Babiš s emocemi neumí nakládat. Nerozumí tomu, že vyvolat ve voličích emoci není totéž jako sám se v emocích zmítat. Do studia přišel zjevně relaxovaný, jako by se právě vrátil z Malediv, seřval Havlíčka a Schillerovou za to, co v jeho nepřítomnosti natropili, a šel si užít vítěznou debatu. Vydrželo mu to přesně sedm minut.
„Vy nemluvíte žádné jazyky,“ vmetl Fialovi řečí, která není žádným jazykem, minimálně ne v prostoru mezi Aší a řekou Moravou. Závěrečná pasáž, kde dlouze citoval ve francouzštině a sám sebe simultánně překládal do českoslovenštiny, musela mít na voliče ANO burcující dopad a vstoupí do učebnic politického marketingu, kapitola Jak to nedělat. Zmíněný plebiscit o vládě byl zastoupen opakovaným označováním Petra Fialy za lháře a podvodníka, pro dramatický efekt prokládaným tvrzením, že premiéra nenapadá.
Andrej Babiš znovu ukázal, jak je pro něho těžké překročit svůj stín a tíhu řady posledních volebních porážek. Nedokázal zvednout téma, které by mu přineslo další voliče, již rozebrané Okamurou, Přísahou, Kateřinou Konečnou. Nejblíž k tomu byl v pasáži, kde posílal na španělské pláže armádu. Pomalu se stává parodií na sebe sama. Jeho hnutí to zatím nezjistilo, a pokud ano, není schopno svému majiteli v dalších škodách efektivně bránit.
Pokud měly být eurovolby generálkou na očekávaný velký střet u sněmovních voleb v roce 2025, je toto hlavní vzkaz. Andrej Babiš je největší překážkou úspěchu hnutí ANO. Čím dřív si to hnutí uvědomí, tím pro něho lépe.
