Nejen von der Leyenová. Většinu vrcholných postů v Evropské unii mohou po volbách obsadit ženy
Letošní eurovolby odstartují ve čtvrtek v Nizozemsku a skončí v neděli pozdě večer po uzavření volebních místností v Itálii. Až 373 milionů evropských voličů včetně Čechů v nich rozhodne nejen o složení nového Evropského parlamentu, ale nepřímo také o tom, kdo zasedne v čele klíčových unijních institucí, takzvaných top jobs.
Nejzásadnější je určitě volba nového předsedy Evropské komise, výkonného orgánu sedmadvacítky, který navrhuje unijní legislativu a spravuje rozpočet EU. Post se bude obsazovat až po sestavení nového Evropského parlamentu, tedy nejdříve v červenci, a tradičně vzejde z největší parlamentní frakce, Evropské lidové strany (EPP), jejímiž členy jsou i čeští europoslanci za STAN, KDU-ČSL a TOP 09.
„Vše bude pochopitelně záležet na tom, jaké karty voliči z celé Evropy rozdají. Následné vyjednávání o obsazení nejvyšších pozic je balancování nejen mezi politickými stranami, ale i mezi státy tak, aby bylo zachováno geografické rozložení,“ vysvětluje analytička z Asociace pro mezinárodní otázky Vendula Kazlauskas. „Prozatím vše nasvědčuje tomu, že stávající šéfka komise Ursula von der Leyenová svůj mandát obhájí. To ale neznamená, že to bude mít jednoduché,“ upozorňuje ředitel projektu České zájmy v EU Filip Hanka.
Složitá hra o hlasy
Aby si von der Leyenová udržela nejvyšší post v EU, musí získat podporu lídrů členských států a více než poloviny zákonodárců v Evropském parlamentu. Zatímco splnit první krok by pro ni nemělo být těžké, ten druhý bude složitější. Už při minulých volbách před pěti lety byla von der Leyenová zvolena jen těsnou většinou, o devět hlasů. Letos se však očekává významné posílení extremistických stran.
„Europarlament tak zřejmě bude daleko rozštěpenější než dosud, a německá politička tím pádem bude nucena bojovat o každý hlas a velmi opatrně manévrovat mezi jednotlivými frakcemi,“ myslí si Kazlauskas. „Třeba si naklonit konzervativce, ale jen do takové míry, aby tím neztratila hlasy socialistů a liberálů,“ doplňuje Hanka.
Jak připomíná server Politico, v roce 2019 se von der Leyenová opřela také o hlasy části zákonodárců z polské strany Právo a spravedlnost a maďarského Fideszu, s čímž už nyní nemůže počítat. Její administrativa vedla v uplynulých letech s Polskem a Maďarskem vleklé spory o dodržování principů právního státu, což dokonce vedlo k tomu, že unie oběma státům zmrazila miliardy eur ze svých fondů.
Pokud by von der Leyenová hlasováním v Evropském parlamentu neprošla, způsobilo by to podle expertů bezprecedentní politickou krizi. V její prospěch však hovoří to, že ostatní možní kandidáti, jejichž jména v souvislosti s řízením Evropské komise zaznívají v médiích, mají výrazně slabší vyhlídky. Například francouzský prezident Emmanuel Macron by v klíčovém úřadě rád viděl bývalého italského premiéra Maria Draghiho. „Ten ale není spojený s žádnou politickou stranou a těžko si představit, že by se kterákoli frakce vzdala možnosti dosadit na takto důležitou pozici svého kandidáta,“ podotýká analytička Kazlauskas. „Je rovněž možné, že se až během zákulisních politických vyjednávání zformuje zcela jiný, nečekaný kandidát. Vždyť i samotná von der Leyenová nebyla před pěti lety první volbou lídrů států a znalo ji tehdy jen málo Evropanů,“ konstatuje Hanka.
Lídři z východu
Zmiňovaný Mario Draghi by každopádně měl nějakou prestižní úlohu v EU přece jen získat. Respektovaný státník a ekonom, který v roce 2012 v pozici šéfa Evropské centrální banky vyvedl eurozónu z dluhové krize, je považován za horkého favorita i na funkci předsedy Evropské rady. Jejího současného šéfa Charlese Michela by mohl nahradit také dosluhující rumunský prezident Klaus Iohannis. Jeho jmenování by umlčelo často zaznívající kritiku, že vrcholné pozice v EU jen málokdy získávají politici z východní Evropy. Evropskou radu by mohla řídit ještě dánská premiérka Mette Frederiksenová, která to však opakovaně odmítla.
Patrně nejčitelnější je situace kolem volby předsedy Evropského parlamentu. „Daný post by měla další dva a půl roku nadále zastávat jeho současná šéfka Roberta Metsolaová,“ míní Kazlauskas. Do čela unijní diplomacie má zase namířeno předsedkyně estonské vlády Kaja Kallasová. „Její působení v úřadu by bylo silným vzkazem ohledně postoje Evropské unie k válce na Ukrajině a Rusku. Při tomto rozložení by navíc poprvé v historii obsadily všechny klíčové posty v sedmadvacítce ženy,“ upozorňuje Kazlauskas.
Češi se zatím nevyjádřili
Čeští kandidáti mají podle odborníků šanci obsadit v Evropském parlamentu křesla místopředsedů nebo kvestorů. V rámci Evropské komise pak bude Česko mířit na některé silové portfolio, klíčové pro budoucích pět let směřování EU, jako je eurokomisař pro energetiku či vnitřní trh.
„Česká vláda nicméně zatím vůbec neřekla, o které konkrétní portfolio hodlá usilovat. To nám spíše škodí, protože tomu nejsme schopni podřídit případný výběr kandidáta, který následně musí projít intenzivním schvalovacím procesem v Evropském parlamentu, jenž má možnost kandidáta odmítnout,“ varuje Hanka.
Z úřadujících europoslanců má podle Hanky největší šanci na získání vysokého postu v EU Marcel Kolaja (Piráti), protože už má zkušenost s rolí kvestora v europarlamentu. „Naopak od českých nováčků ve Štrasburku bych obsazení klíčových funkcí neočekával,“ míní analytik.
