Babiš se chystá na menšinovou vládu. Staví kabinet oportunistů a poslušných surikat
Můžeme si o pravdivostní hodnotě výroků Andreje Babiše myslet cokoli, podrobovat je kritickému zkoumání a velice často i úspěšně dospět k závěru, že mívá v kategorii „pravda“ menší problém. Jedno mu ale věřit můžeme zcela bez pochyb, a to, když mluví o tom, že chce po příštích volbách vládnout sám, bez koaličních partnerů. K tomu vedou dvě cesty, z nichž jedna, menšinový kabinet podporovaný některou z menších stran, je pravděpodobnější.
Pro účely tohoto textu předpokládejme, že nějaká taková situace nastala; nejde nám o to zkoumat všechny možné varianty budoucnosti, tedy třeba tu, v níž nějaká forma koalice Spolu opět zásahem Halleyovy komety nebo jiné vyšší moci náhodou dostane příležitost znovu sestavit vládu. Jde nám o nahlédnutí do Babišova světa, v němž je vítězství ve volbách a sestavení vlády tím jediným cílem po dvou hořkých porážkách ve sněmovních volbách v roce 2021 a v prezidentských o rok a něco později.
Andrej Babiš si v sobě nese zklamání ze svého prvního vládnutí, které má v jeho slovních vodopádech vždy zkratku – porazil nás covid. Zároveň ale dosud nevydýchal koaliční spory. V jeho světě byla ideální první jednobarevná vláda, která vládla půl roku v demisi a v níž bylo šest ministrů z hnutí ANO a devět nestraníků, jak on říká – nestranických odborníků; jakkoli mnozí později do hnutí vstoupili. Podobnou cestou se vydává i teď, když sestavuje svůj příští kabinet; protože ho sestavuje skutečně on, jakkoli se zde ještě hraje divadelní kus se stínovým premiérem Karlem Havlíčkem.
Podle informací e15 se v tuto chvíli řeší hlavně obsazení silových rezortů a zamini a stojí před nimi slušná řádka uchazečů. Mezi nimi třeba bývalý velvyslanec při NATO Jakub Landovský na obranu a exministr zahraničí Jakub Kulhánek, který by se mohl vrátit do Černínského paláce. Oba bývalí členové ČSSD, což na jednu stranu může vyvolávat jisté pnutí, na druhou stranu přesně popisuje Babišovu schopnost „catch-all“, i pokud jde o přitahování odborníků, na kterých chce vládu stavět.
Když dojde na reflexi minulosti, Babiš říká, že jeho vláda s ČSSD měla dobré výsledky. To je samozřejmě velice optimistické vzpomínání, neboť z první vlády ho Bohuslav Sobotka vyhodil a druhý společný projekt skončil sešupem sociální demokracie do zapomnění, které má aktuálně podobu nevolnických námluv s konzervativně-nacionálními převlečenými komunisty. Čili nic moc.
FLOW: Určitě vznikne nová strana. Bude pro lidi, kteří chtějí víc vlastní zodpovědnosti, říká Kalousek.

Poté, co známé tváře hnutí uspěly v různých předchozích volbách, ať už krajských, nebo evropských, kluci z plakátu došli. Přičtěme Babišem vyhlášený zákaz kumulace funkcí, který dopadne na budoucí kariéru třeba u nejdéle sloužícího ministra všech dob, nynějšího ústeckého hejtmana Richarda Brabce, nebo na karlovarskou hejtmanku Janu Mračkovou Vildumetzovou, která je od loňského podzimu navíc senátorkou. Oba sedí ve stínové vládě a nejspíš mohou na ministerská křesla zapomenout. Zdravotnictví má u Havlíčka přidělené Kamal Farhan, jenže je v Plzni hejtmanem. Místní rozvoj a Klára Dostálová totéž, sedí ve Štrasburku v europarlamentu, stejně jako stínový ministr zahraničí Jaroslav Bžoch, který se navíc Babišovi znelíbil lavírováním kolem vstupu do evropské národovecké frakce Patriotů pro Evropu.
Hnutí ANO doplácí na to, jak úzkou má základnu skutečných elit. Točit těch deset jmen donekonečna nejde. V Babišově přirozenosti navíc je, že snadno podléhá nedůvěře, abychom byli jemní a odolali pokušení použít termín z psychiatrické praxe. Po svých podřízených ve vládě bude požadovat naprostou poslušnost, proto nechce vládnout koaličně, proto si nyní vybírá typy, od kterých ji bude moci, výměnou za politickou šanci, která už se zdála ztracená, vyžadovat. Nedělejme si iluze: Babiš nestaví vládu odborníků, ale vládu oportunistů a poslušných surikat. A je mu úplně jedno, kde je bude brát.