Nynější ozvěny tuzemské ekonomické diskuze, dominantně cílené na příčiny výrazně vyšší inflace, než mají ostatní části Evropy, a hrozivý průběh veřejného zadlužování značně přehlušily další z varovných zpráv, které přineslo letošní léto.
Česká republika podle ní pozbyla přibližně po deseti letech pozici ekonomicky nejvyspělejší země střední a východní Evropy, když se situace vrátila do předchozích kolejí a na trůn se vrátilo Slovinsko. Navíc nám doslova na paty šlapou Litva a Estonsko, přičemž země, které jsme dosud doháněli a předháněli (Francie, Itálie) se nám navzdory svému ne zcela lichotivému ekonomickému stavu opětovně vzdalují.
Toto zaostávání vůči průměru EU trvá již čtvrtý rok po sobě, což je zdaleka nejvíce od listopadu 1989. Dostali jsme se tak pohříchu do situace, na kterou jsme byli v čase předchozího dynamického růstu mnohokrát důrazně upozorňováni: do pasti ekonomiky středního příjmu. Ekonomický model ze sebe vyčerpá poslední zbytky svých sil a na hraně svých možností dojíždí z podstaty, ale již konstrukčně nemá na to, aby si svoji výkonnost dlouhodobě udržel, případně ji dále zvyšoval.
Bohužel jak se slabý ekonomický výkon v posledním období právě promítá do vývoje veřejných financí (kdyby byla ekonomická výkonnost příznivější, nebylo by relativní zhoršování fiskální disciplíny tak flagrantní), tak se mnohá tržní selhání, která jej doprovázejí, podepisují do výrazně vyšší inflace, než pozorujeme v okolí. Navíc velmi vysoký reálný mzdový růst (s výjimkou roku 2022) a pokles produktivity vedly ke zpohodlnění a ztrátě pracovní motivace, která se též do výsledné podoby tuzemské ekonomické kondice promítá (další z učebnicových rysů pasti středního příjmu).
V kontextu výše řečeného zbývá dodat, že z pohledu autora tohoto komentáře není největším průšvihem naší nelichotivé vývojové etapy věcí ekonomických ani inflace, ani veřejné zadlužení, ale podprůměrný ekonomický výkon, který je nutné co nejrychleji obnovit a tím se pokusit vyléčit i ostatní neduhy včetně vymanění z pasti středního příjmu, v níž nyní vězíme až po uši.
Autor je ekonom České spořitelny a člen NERV
