Loňský útok extremistů z palestinského hnutí Hamás mocně otřásl regionem. Palestincům přinesl chvilkový pocit poněkud barbarského zadostiučinění, posléze oceán utrpení a do budoucna paradoxně i naději. Vládnoucí izraelská pravice ztrácí na globální popularitě a porušila dosud nezpochybnitelné pravidlo, podle kterého musí být židovský stát vždy zadobře s USA, protože ty jsou mezinárodním garantem jeho bezpečnosti.
Válka přesto může přinést regionu úlevu, ba i nové šance. Zdá se být cynické hovořit o naději v Pásmu Gazy, kde k 10. březnu počet obětí překročil číslo 31 tisíc, tedy alespoň podle místních úřadů ovládaných Hamásem. Přesto může pád extremistů znamenat pro zničený pás země nový začátek.
Experti už mluví o palestinské obdobě Marshallova plánu. A odkazují se na projekt, kterým USA postavily na nohy poválečnou Evropu, i když jen její západní, svobodnou část. „USA se musí ujmout vedení a poskytnout Palestincům podporu. Američané by v tom ale neměli zůstat sami, přidat by se mohly i EU, Saúdská Arábie, Egypt či Emiráty,“ píše pro Los Angeles Times David N. Myers z Kalifornské univerzity (UCLA).
„Někteří by sice mohli takový projekt vnímat jako další projev západní kolonizace, ve skutečnosti ale může jít o důležitý krok opačným směrem, tedy k dekolonizaci Gazy,“ dodává. Přeloženo ze slovníku amerických univerzit: Gaza i Palestinci obecně by konečně mohli získat nezávislost.
Plán vinu obchází
Kalifornský profesor se vyrovnává i s námitkou, podle které by byl takový plán svého druhu odměnou za útok na izraelské civilisty. Propalestinští aktivisté se naopak mohou ptát, zda přísun peněz nezbaví Izrael odpovědnosti za mrtvé civilisty. „Je pravda, že myšlenka Marshallova plánu otázku viny obchází. Nová verze Marshallova plánu by se opírala o logiku politického řešení, které by (regionu) přineslo hmatatelné výhody. Pokud bude úspěšné, mohlo by poskytnout Palestincům důstojnost i uznání jako národa,“ argumentuje Myers.
Co se konkrétní částky týče, prostou obnovu úzkého pásu země mezi Izraelem a Egyptem vyčíslili experti OSN letos v únoru na asi 20 miliard dolarů. Což je zhruba 464 miliard korun, tedy suma odpovídající čtvrtině příjmů českého státního rozpočtu. Agentura Reuters dodává, že to by ale vojenská akce izraelské armády musela skončit co nejdříve, jinak náklady porostou. Je proto zřejmé, že suma na budoucí rozvoj Gazy bude muset být násobně vyšší.
Na konci loňského roku odhadovali experti OSN počet nezaměstnaných v Gaze na bezmála 80 procent, což je nejlepším předpokladem radikalizace především mladých Palestinců. Svět má jen dvě možnosti. Buď ponechá pásmo izraelské vojenské nadvládě a položí základ pro další střet, nebo se semkne (EU, USA plus státy Zálivu v čele s Emiráty a Saúdy) a zafinancuje Marshallův plán. O arabské i jiné investory by v případě mezinárodně garantované bezpečnosti neměl být problém: o pozemky s nejvyšším bodem 105 metrů nad mořem a čtyřicetikilometrovým přístupem ke strategicky důležitému Středozemnímu moři bude bezpochyby zájem.
Válka přinesla Palestinské autonomii ještě jednu šanci, totiž možnost dosáhnout plné suverenity s vytouženým křeslem v OSN. USA i další státy západního světa totiž daly najevo ochotu takový palestinský stát uznat. Což je v příkrém rozporu s představami krajně pravicového izraelského kabinetu, jehož premiér Benjamin Netanjahu patrně doufá v letošní volební vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách. Republikánský lídr totiž izraelské pravici vyšel vstříc doslova ve všem. Otázkou je, zda nynější lídři židovského státu sázkou na Donalda Trumpa jednají prozíravě.
Izrael ničí Hamás i sebe
Izraelská armáda každopádně plní cíl zadaný politiky, jímž je zničení kapacit hnutí Hamás v celém pásmu. Během operace ale umírá nebývalé množství civilistů. Při válce z roku 1948, která vyústila ve zrod Izraele, zemřelo na obou stranách i podle nejvyšších odhadů méně lidí než v tomto konfliktu. A ten nekončí. Židovskému státu navíc vládne kabinet, ve kterém jsou díky premiérovi Benjaminu Netanjahuovi stoupenci extrémní pravice potřební pro parlamentní většinu. Ano, v době války přijala účast v bezpečnostním kabinetu část opozice, jmenovitě bývalý náčelník generálního štábu a lídr formace Státní tábor Benjamin Ganc. Jde ale o dočasné řešení, přičemž trhliny mezi ním a krajně pravicovými ministry jsou zjevné.
Izrael proto ztrácí na globální popularitě a opět mu hrozí regionální izolace, ze které se postupně dostával mírovými smlouvami s arabskými sousedy. „Mezi zářím a prosincem kleslo procento obyvatel planety vnímajících Izrael pozitivně v průměru o 18,5 procenta. K nějakému snížení došlo podle průzkumů ve 42 z 43 měřených zemí,“ píše v listu The Guardian komentátor Simon Tisdall. „Vnitřní rozdělení i mezinárodní izolace Izraele jsou realitou, která se navíc stále zhoršuje,“ konstatuje s tím, že podobný vývoj oceňují nepřátelé židovského státu v čele s Íránem.
Jakkoli lze The Guardian podezřívat s ostražitosti vůči izraelské pravici, podobný trend je zjevný také v Česku, jehož starší generace politiků bez rozpaků toleruje postoje, vůči nimž se vymezuje i část izraelské společnosti. Stačí připomenout šok z petice, která – zjednodušeně řečeno – vyzývá českou vládu, aby nepodporovala Izrael bezpodmínečně. V evropském kontextu nijak výjimečný text vyvolal emoce i proto, že jej kromě jiných podepsali nezpochybnitelní demokraté, tedy biskup Václav Malý, duchovní Tomáš Halík či spisovatel Jáchym Topol.
Nejdražší válka v historii Izraele
Židovský stát utrpěl i ekonomicky. Už čtvrt roku po začátku izraelské operace v Gaze bylo jasné, že jde o nejdražší kampaň v historii země. Izrael vynaložil asi 58,5 miliardy dolarů. Podle serveru Ynetnews nejde jen o přímé náklady války, ale i rozsáhlou finanční pomoc utlumenému hospodářství včetně kompenzací pro podniky, úhrady škod na zničeném majetku a podporu desítek tisíc evakuovaných z hranic s Gazou a Libanonem. Izraelská armáda spoléhá na rezervisty, kteří během služby nejen že odcházejí z ekonomiky, ale pobírají i příspěvky od státu. Země proto trpí rozpočtovým deficitem, což znamená škrty a další nespokojenost jejích obyvatel.
Regionální nestabilita zasáhla i chloubu Izraele, totiž startupy. Investice do technologických inovací se v posledním čtvrtletí roku 2023 propadly oproti stejnému období předchozího roku o 46 procent. Důvodem je podle webu The Times of Israel nejen válka v Gaze, ale i nástup vlády Benjamina Netanjahua (29. prosince 2022), s jejímiž prioritami často volnomyšlenkářští a liberálně založení provozovatelé začínajících firem nesouhlasí.
Dým z Gazy dusí region
Válka postihla i izraelské sousedy. „Turisté se bojí eskalace a ruší cesty do regionu,“ napsal na svém blogu koncem loňského roku Mezinárodní měnový fond (IMF). „Cestovní ruch přitom v roce 2019 představoval mezi 35 až 50 procenty vývozu zboží a služeb v těchto ekonomikách a je tak kritickým zdrojem deviz i zaměstnanosti,“ uvádí text, podle kterých trpí nedostatkem návštěvníků Egypt, Jordánsko stejně jako Libanon, který se kvůli válce dále propadá do nestability. Je zjevné, že politici v Bejrútu se už ani nepokoušejí ovládat všechny regiony vlastní země. Radikální šíitské hnutí Hizballáh řízené z Teheránu vede vlastní válku s Izraelem, která probíhá na jihu Libanonu, respektive na severu židovského státu.
Vojenská eskalace zasáhla i Rudé moře, což je problém pro celý svět. Jemenští radikálové ze svého břehu drony a raketami narušují plavbu v Rudém moři, které je jednou z nejdůležitějších námořních tepen planety. Překvapivě účinné útoky na ohromná zaoceánská plavidla zdůvodňují podporou Hamásu. V klidných dobách se tudy realizuje podle různých odhadů 12 až 15 procent světového obchodu. Světová banka v únoru varovala před problémy v globálních dodavatelských řetězcích. A tvrdí, že pokud budou útoky pokračovat ještě další tři měsíce, svět zažije krizi podobnou té, která planetu zasáhla v souvislosti s pandemií koronaviru.
Boje otřásly i Sýrií a Irákem, kde operují milice vyzbrojené a vycvičené Íránem, jejichž dlouhodobým cílem je zničení Izraele a porážka USA. Proíránští ozbrojenci se proto zkraje roku na povel Teheránu pustili do útoků proti Američanům, přičemž na trojmezí Iráku, Sýrie a Jordánska dokonce tři zabili a desítky jich zranili. Odplata přišla záhy a na Blízkém východě začali pro změnu umírat Teheránu věrní milicionáři. To vše v regionu, kde i bez války v Gaze očekával IMF zpomalení hospodářské aktivity z 5,6 procenta v roce 2022 na dvě procenta v roce 2023.
