Rizik a globálních nejistot je dnes více než kdy jindy. Válka na Ukrajině, pokračující pandemie, ceny energií, vysoká inflace, rostoucí sazby či migrace napadnou téměř každého. Globálně největším problémem však nemusí být ani jedna položka tohoto seznamu, největší riziko může představovat zpomalující čínská ekonomika. Ta za posledních třicet let rostla ve třetině případů dvouciferným tempem, přičemž v mnoha dalších letech to bylo jen lehce pod deseti procenty.
Dlouho to vypadalo, že nejslabší bude rok 1999, kdy Čína zaznamenala vzestup o 7,7 procenta, a to i když v době světové krize v letech 2008 a 2009 byl růst vysoce nad devíti procenty. Od té doby ale začal zpomalovat. Během pandemie, kdy Čína přistoupila k jedné z nejradikálnějších proticovidových politik, sice svůj růst extrémně snížila, ale oproti jiným světovým ekonomikám byla dvě procenta stále ještě velmi dobrým výsledkem.
S odchodem pandemie Čína nečekala zázraky, ale růst na letošní rok plánovala na 5,5 procenta. Nebyl to dvouciferný plán jako dříve, protože už delší dobu racionalizuje plány a mluví o tom, že cílem není vysoký, ale kvalitní růst. K dokonalosti to má daleko, ale v Číně se v posledních letech odehrály obrovské změny směřující k šetření životního prostředí a pomoci nejchudším lidem a regionům. Jenže ani růst 5,5 procenta letos nenastane a realita může být zhruba poloviční, což by byl velký neúspěch čínského plánu.
Světová banka s Mezinárodním měnovým fondem Číně letos předvídají růst o tři procenta, tedy méně než třetinový oproti průměru tučných let před finanční krizí, ale hlavně jen o polovinu vyšší než v nejtvrdším pandemickém roce. Čína tedy nejenže zpomaluje, ale zpomaluje více, než by sama chtěla a očekávala. Další zpomalování Číny naznačuje i celá řada předstihových ukazatelů. Brzdí průmyslová výroba i služby, nezaměstnanost mladých roste na rekordní úroveň, drasticky klesly investice do nemovitostí a špatné výsledky zažívá nemovitostní trh jako celek.
Situace je dokonce natolik špatná, že sám čínský premiér už v srpnu veřejně vyzval k nakopnutí hospodářského růstu. Letos tedy bude růst nižší, ale bezpečně daleko od nuly. V Číně se ve skutečnosti ani s jakoukoli možností propadu růstu do záporných hodnot nepočítá. Je to pochopitelné, jelikož poslední ekonomický propad zažila Čína v roce úmrtí Mao Ce-tunga, tedy v roce 1976. Od té doby zažívala jen růst, a to dokonce nevídaně rychlý. Zpomalení či snad propad čínské ekonomiky je špatná zpráva nejen pro Číňany, ale také pro nás všechny.
Země s 1,4 miliardy obyvatel je příliš důležitá pro globalizovaný obchod, než aby se to neprojevilo i na našem blahobytu. Spolu se všemi ostatními riziky to může být nejen důležité, ale možná i to nejdůležitější, co v blízké době ovlivní naše životy. Pokles výroby v Číně spolu s poklesem čínské poptávky odebere zhruba deset bilionů korun z hrubého domácího produktu. A deset bilionů je v globálním obchodu masivní vlna, která se může prohnat celým světem. Světem, který teď stojí na velmi křehkých nohách.
V době prodloužení vlády současného prezidenta jsou zprávy z Číny spíše politické než ekonomické a není se čemu divit, protože je to zásadní politická událost. Jen se na jejím pozadí odehrává ekonomické zemětřesení, které má obrovskou moc ovlivnit náš hospodářský růst, naši nezaměstnanost a naše ceny.
Autor je hlavní ekonom Platební instituce Roger
