Europoslanci ve středu schválili dlouho připravovanou legislativu na ochranu novinářů před politickými a ekonomickými tlaky. Paradoxní je, že k tomu došlo krátce poté, co slovenská vláda Roberta Fica představila plán na demontáž svých veřejnoprávních médií. Proti tomu protestuje nejen tamní opozice, kriticky se vyjádřili třeba i ředitel České televize Jan Souček a šéf Českého rozhlasu René Zavoral.
Nová legislativa z Bruselu není všespásná, ale může Ficovi a dalším autokratickým politikům zkomplikovat život při pokusech o umlčování médií. Tedy za předpokladu, že legislativu schválí Rada Evropské unie.
Problémy ovšem nemá jen Slovensko. Ve středoevropském regionu došlo k přeměně polské veřejnoprávní televize za vlády PiS na doslova propagandistický kanál. Je otázkou, zda se to nové vládě pod vedením Donalda Tuska povede napravit, nebo naopak zkusí tenhle informační tok přesměrovat ve svůj vlastní prospěch.
V Maďarsku je situace ještě horší, protože kromě veřejnoprávních médií značnou část i těch komerčních ovládají skupiny blízké premiérovi Viktoru Orbánovi. Zbývají už jen malé ostrůvky mediální svobody, které se však svou silou nemohou velkým hráčům rovnat.
Jde o nás všechny
Proč by nás Čechy měl zajímat stav médií v Maďarsku? Třeba proto, že tamní novináři už mnohokrát odhalili zneužívání evropských dotací, a to jsou peníze nás všech přerozdělované v evropském prostoru. Rezignace na svobodná média v oslabujících demokraciích typu Maďarska nebo Slovenska by z těchto zemí udělala doslova černou díru, kde podstatné informace nebudou snadno dostupné třeba ani podnikatelům, kteří by v nich chtěli investovat.
V Česku naštěstí není situace tak špatná, přesto může nová legislativa tuzemské mediální scéně dopomoci k větší transparentnosti. Vznikne databáze, v níž budou média zveřejňovat své koncové vlastníky a jejich předmět podnikání. To má čtenářům dodat potřebný kontext, aby mohli rozlišit, kdy se může mediální magnát snažit s pomocí svých médií nenápadně uplatnit vliv.
Například čtenáři titulů z vydavatelství Czech News Center, mezi něž patří i e15, si budou moci vyhledat, jaké jsou byznysové aktivity Daniela Křetínského. To vytváří tlak i na samotné novináře a tituly, aby se s potenciálním střetem zájmů vypořádali co nejtransparentněji. Protože důvěra je pro média jednou z nejpodstatnějších komodit. V minulosti byl nejpalčivější problém na české scéně s vydavatelstvím Mafra, kterou ještě do ledna tohoto roku vlastnil Agrofert s jasným napojením na Andreje Babiše a jeho politické hnutí ANO.
Svěží vítr může legislativa vnést i do transparentnosti trhu s reklamou. Média budou muset zveřejňovat informace o inzerci a finančních injekcích od státu. To znamená, že kdyby nějaká vláda chtěla spřáteleným médiím prostřednictvím reklamy přihrát „bonus“ za pozitivní PR, nebo snad média přímo takto financovat, bude o tom minimálně jednoznačný důkaz.
Například iRozhlas v roce 2020 upozornil, že státem ovládané České dráhy utratily za reklamu v médiích Agrofertu 112 milionů korun. Obava ze zneužívání systému je proto i v tuzemsku namístě. Transparentní nově musejí být média i při přijímání peněz ze zahraničí.
S řadou neduhů, které novela řeší, máme zkrátka i na českém trhu celkem čerstvé zkušenosti, i když podle ratingu Reportérů bez hranic patří Česká republika k zemím s poměrně velkou svobodou tisku. V žebříčku vydaném v roce 2023 byla na 14. místě ze 180 zemí.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
