Evropa hledá cestu z byrokratického pekla. Klíč drží členské státy
Evropská komise chce snížit byrokratickou zátěž pro firmy o 25 procent, a pro malé a střední podniky (SME) dokonce o 35 procent. První návrhy, jak toho dosáhnout, mají být zveřejněny do konce března. „Naším cílem je, aby navržená opatření do konce mandátu mohla firmám ušetřit více než 37 miliard eur ročně,“ prohlásila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. K tomu, aby tato opatření – souhrnně označovaná jako Omnibus – skutečně zjednodušila administrativu ve firmách, však vede ještě dlouhá cesta.
Balík pro všechny a na všechno
Slovo omnibus pochází z latiny a znamená „pro všechny“. V moderní legislativě se tento termín používá pro souhrnné balíčky reforem, které pokrývají široké spektrum oblastí.
Evropská komise připravuje celkem tři Omnibus balíčky – dva do konce prvního čtvrtletí a třetí v polovině roku. Podle neoficiálních informací z Bruselu se jejich obsah stále finalizuje a není jisté, zda komise dokáže dodržet stanovený harmonogram.
Co víme o jednotlivých balíčcích?
První Omnibus se zaměří na zjednodušení regulací v oblasti udržitelného financování. Má se týkat reportingu, due diligence v oblasti udržitelnosti a zjednodušení taxonomie.
Druhý Omnibus by měl podpořit investice. I zde jsou nicméně všechny dosud známé informace zahalené do byrokratické řeči. Komise slibuje „lepší sladění požadavků s potřebami investorů, přiměřené časové harmonogramy a finanční ukazatele, které neodradí investice do menších společností“. Také chce zabránit tomu, aby byly malé a střední podniky zatěžovány nepřiměřenými reportovacími povinnostmi, které „původně zákonodárci nikdy nezamýšleli“.
Třetí balíček, plánovaný na polovinu roku, přinese novou kategorii firem – small mid-caps. Půjde o podniky větší než SME, ale menší než velké firmy, které získají „výhody cíleného regulačního zjednodušení“. Jaké konkrétní úlevy jim tato změna přinese, zatím komise neupřesnila.
Další součástí reformy má být zjednodušení mechanismu uhlíkového cla (CBAM) pro menší firmy, urychlení schvalování zdravotnických výrobků a snížení administrativní zátěže pro zemědělce.
Problémy na obzoru
Jak říkají cimrmanologové: „Nápad jistě dobrý…,“ ale realita může být složitější. Připravit návrh je jen první krok – komise ho pak musí provést složitým evropským legislativním procesem. Nečekejme však žádnou revoluci ve stylu Trumpova DOGE (Department of Government Efficiency) – Brusel k něčemu takovému nemá ani pravomoc, ani politickou vůli.
Dalším problémem je, že mnoho z regulací, které Omnibus mění, vzniklo po dlouhých a složitých jednáních. I kdyby komise připravila ambiciózní návrh, není jisté, jak dopadne konečné vyjednávání mezi členskými státy a Evropským parlamentem.
Předpokládám, že omnibusy budou schvalovány jako celek. Pokud budou návrhy špatně připraveny, hrozí, že se na ně nabalí obrovské množství pozměňovacích návrhů a budeme je schvalovat třeba i rok nebo ještě déle,“ říká europoslanec Ondřej Krutílek (ODS).
Navíc řada členských států již transponovala existující regulace do národních zákonů. To znamená, že některé zjednodušující změny nemusejí mít okamžitý dopad, protože se jednotlivé státy mohou rozhodnout zachovat své vlastní, přísnější normy.
Práce na roky
„Pokud se změny týkají nařízení, budou platné okamžitě. Pokud však půjde o směrnice, členské státy budou muset upravit svou legislativu, což znamená další zpoždění a možné komplikace,“ vysvětluje Krutílek.
I v nejlepším případě tak potrvá roky, než se Omnibus projeví v praxi. „Legislativní proces v EU, vyjednávání mezi institucemi a následná implementace do národních právních řádů mohou znamenat, že firmy skutečné snížení byrokratické zátěže nepocítí dříve než za dva roky,“ říká Michal Říha, tajemník katedry evropského práva na Právnické fakultě UK. „Kdo si myslel, že od března, dubna nebo od června nebude muset komplexně reportovat, bude zklamán,“ dodává.
Podobně to vidí i vedoucí katedry evropského práva Michal Tomášek, který upozorňuje, že „rok až dva je realistická lhůta“, přičemž v některých oblastech může být ještě delší.
Dalším problémem je, že některé regulace, které má Omnibus upravit, už mají svůj pevně stanovený harmonogram implementace. Například směrnice CSRD (Corporate Sustainability Reporting Directive) začne pro malé a střední podniky platit už od roku 2026 a ve stejném roce vstoupí do plné účinnosti i uhlíkové clo (CBAM).
To znamená, že než se podaří schválit chystaná zjednodušení, firmy už možná budou muset původní pravidla dodržovat v plném rozsahu. Členské státy sice mohou pomoci podnikům tím, že budou původní směrnice vykládat v nové zjednodušené verzi, ale to přinese další právní nejistotu.
Stovky firem nebudou vědět, zda se na ně pravidla nakonec budou nebo nebudou vztahovat, což může vést k rozdílnému přístupu v jednotlivých členských státech.
Komise nicméně neplánuje radit členským státům, aby pozastavily transpozici a vymáhání jednotlivých pravidel. "Přijetí nové legislativy nemá vliv na platnost stávajících směrnic," odpověděl mluvčí Komise na dotaz e15. Zároveň zdůraznil, že Omnibus není nástrojem deregulace, ale má zajistit efektivnější a méně nákladné naplňování stávajících politik.
Důležitým hráčem v tomto procesu jsou firmy, které již investovaly značné prostředky do přípravy na platné regulace. Zejména větší společnosti budou muset zvážit možné scénáře, aby si v rychle se měnícím legislativním prostředí zachovaly flexibilitu.
Jen trochu harmonie
Zatímco komise se zaměřuje hlavně na snížení reportovací zátěže, největší evropská lobbistická skupina BusinessEurope, která zastřešuje čtyřicet profesních organizací včetně českého Svazu průmyslu a dopravy, volá po širším přístupu. Ve své nedávné zprávě identifikovala 68 klíčových regulatorních překážek, které je třeba změnit, aby evropské podniky mohly růst bez zbytečné byrokracie.
Část z nich – jako zvýšení minimálního prahu pro CBAM, snížení četnosti reportování, zjednodušení pravidel ESG a zrychlení povolovacích procesů – je v souladu s plánem komise.
Asociace jde nicméně dál a upozorňuje, že nadměrná reportovací povinnost je pouze část celého problému a kromě rušení regulace by se Evropa měla soustředit i na její harmonizaci.
To zahrnuje například jednotné označování původu potravin, harmonizaci pravidel pro digitální ekonomiku, sjednocení regulací pro ekodesign, práci na dálku a veřejné zakázky nebo společná pravidla pro digitální daň, železniční logistiku a uznávání odborných kvalifikací.
Podle BusinessEurope by právě tato opatření výrazně snížila administrativní zátěž, se kterou se podniky každodenně potýkají, a usnadnila fungování jednotného trhu.
Zjednodušení ve sjednocení
Pokud by se komise soustředila právě na sjednocení pravidel mezi členskými státy, mohla by být cesta ke zjednodušení regulací mnohem rychlejší. V některých případech by totiž stačilo pouze koordinovat implementaci změn na úrovni států místo zdlouhavých evropských vyjednávání. Tento přístup však naráží na politické překážky.
„Na konci o tom budou rozhodovat národní poslanci, které budou oslovovat zájmové skupiny a ty si budou chtít ponechat některé své výjimky. Pokud by se totiž podařilo schválit jednotná pravidla pro celou Evropu, o tyto výjimky by přišly. To vytváří napětí mezi evropskou a národní politickou reprezentací,“ upozorňuje Říha.
