Kampaň zvedání úrokových sazeb u velkých centrálních bank se pomalu, ale jistě chýlí ke svému závěru. Inflace zpomaluje a zejména v eurozóně se restrikce začínají pozvolna propisovat do ochabující ekonomické aktivity. Výnosy vládních dluhopisů letí prudce nahoru a lze tak konstatovat, že trh odvádí část práce za centrální bankéře. V takovém prostředí se zdá být ponechání sazeb na současných úrovních po dostatečně dlouhou dobu adekvátním substitutem dalšího zvyšování.
Přesně v tomto duchu se neslo i poslední zasedání Evropské centrální banky (ECB), kdy se rada guvernérů po 16 měsících rozhodla pozastavit cyklus zvedání úroků. Zda půjde o dočasnou pauzu, nebo definitivní završení série zvyšování sazeb, zůstává v tuto chvíli nejasné. Trh v tomto momentě na další nárůst nesází.
Nynější rétorika představitelů banky se podstatně lišila od předchozích komuniké. Doposud se frankfurtská instituce zaměřovala takřka výhradně na boj s nestabilními cenami, jejichž zkrocení měla dosáhnout bez ohledu na náklady. Na říjnovém zasedání se však Christine Lagardeová ostentativně zaměřovala na slabší ekonomickou vitalitu. Volně přeloženo: monetární restrikce fungují, inflace se nachází na ústupu, a proto se centrální banka svými kroky snaží neprohlubovat ekonomickou bolest.
O holubičím vyznění svědčí i absence diskuze o rychlejším ukončení reinvestic dluhopisů v rámci protipandemického programu (PEPP) nebo navýšení povinných minimálních rezerv. Jde o doplňkové kanály, skrze které lze zpřísnit monetárněpolitický postoj. Podle aktuálního plánu poběží reinvestice PEPP až do konce roku 2024. Jejich dřívější ukončení na některém z nadcházejících zasedání je samozřejmě ve hře. Prostředky z PEPP disproporčně směřují do dluhopisů jižního křídla eurozóny, čímž banka drží jejich výnosy (respektive kreditní prémie) na uzdě. To, že ECB pokračuje ve stávajícím módu, svědčí o tom, že rostoucí dluhopisové výnosy na obou stranách Atlantiku sleduje s notnou dávkou nervozity.
Navzdory určitým úspěchům na inflační frontě rozhodně nelze usnout na vavřínech. Samotné tempo růstu cen zůstává neakceptovatelně rychlé. Nejistotu vzbuzuje eskalace geopolitického napětí na Blízkém východě. Kurzový vzestup ropy a zemního plynu může citelně zbrzdit probíhající dezinflační proces. Kromě toho dokážou stoupající ceny energetických komodit ovlivnit inflační očekávání, což návrat k cenové stabilitě rovněž komplikuje. Věřím tak, že minimálně jednoho dodatečného zvýšení úroků se od ECB dočkáme – trh se v tuto chvíli ve svých odhadech mýlí.
Pauza v úrokovém cyklu ECB signalizuje, že vstupujeme do fáze, kdy banky opouštějí mantru o boji s inflací za každou cenu a začínají brát ohledy i na hrozící hospodářské ochlazení. Dezinflační tendence pokročily, a proto je více benevolentní postoj ospravedlnitelný. Centrální banka však nepropadla triumfalismu: uvědomuje si, že deklarace konečného vítězství nad inflací či úvahy o brzké redukci úroků jsou zcela předčasné.
