Maďarsko je od začátku takzvané uprchlické krize v Evropě za černou ovci. Na hranicích postavilo plot, lidi, kteří bez povolení vkročili na jeho území, shromáždilo a částečně jim omezilo volný pohyb po zemi. To samozřejmě nebylo podle západních standardů definovaných Angelou Merkelovou „cool“, a tak bylo Maďarsko mnohokrát veřejně odsuzováno.
Důsledky tohoto přístupu mohou být v Evropě jakékoli: od soudního sporu po další exit ze společenství. Bystrý pozorovatel by si ale měl všímat ještě něčeho: politické konzistence.
Při pohledu směrem dál na východ totiž vyvstává další zajímavá a velmi podobná situace. Ta odhalí pokrytectví Bruselu, pokud samozřejmě nebude evropskou garniturou adresována se stejnou intenzitou odsouzení a politického nátlaku, jaký zažívalo právě Maďarsko.
Narážím na současný exodus Rohingů z Bangladéše, a to obzvláště do Indie. Příslušníci indické pohraniční stráže minulý týden dostali povolení k použití pepřových sprejů a ochromujících granátů, aby muslimské menšině utíkající před genocidou z Barmy zabránili ve vstupu na území Indie.
Ministr vnitra Rádžnát Singh dokonce vyzval k okamžité deportaci zhruba 40 tisíc Rohingů, kterým se za posledních pár týdnů do Indie podařilo dostat. Jako ilegálních migranti prý „nebudou tolerováni“.
Objeví se kritika od špiček EU směrem k této politice Indie, nebo bude její přístup pragmaticky přehlížen jako třeba porušování práv v Číně? Zvítězí morální konzistence Západu, nebo zájmy jeho ekonomické diplomacie?
