Ital, který v Česku vyrábí sýr, jejž vozí zpátky do Itálie dozrát, začal v tuzemsku podnikat před dvaceti lety lety. Za nejlepší rozhodnutí považuje, že Češi nepřijali euro. „Je to největší problém unie. Lidé, kteří si mysleli, že eurem změní Italy v Němce, byli naivní,“ říká Roberto Brazzale, který stojí za rodinnou firmou Brazzale Moravia a sýry značky Gran Moravia.
Podnikáte rozkročen mezi Itálii a Česko. Kde je to snazší a kde vás omezuje byrokracie víc?
Ta otázka je velmi jednoduchá. Česko je dnes nejlepší zemí v Evropě pro rozvoj byznysu. Speciálně našemu oboru se tu daří moc: zemědělství je tu na skvělé úrovni, znalosti a dovednosti farmářů jsou velmi dobré a je tu kvalita.
Nikdo ale samozřejmě nemá rád byrokracii stejně jako protekcionismus. Jsou to jen pravidla, která využívají ti, co potřebují ochranu anebo někoho ochránit. Je to čistý lobbing. Ale my jsme svobodní lidé, chceme volnost, abychom mohli zákazníkům nabídnout to nejlepší. Není to nic statického, je to evoluce.
Takže to před lety bylo dobré rozhodnutí, nejít dělat sýry do Maďarska či Polska, ale do Litovle?
Navštívil jsem tehdy snad všechny bývalé komunistické státy. Důležité je vše chápat v historických souvislostech. Česko bylo srdcem habsburské říše, a když studujete historii, pochopíte, kde byli ti nejlepší pracovníci, kde byly znalosti, zkušenosti, vědomosti. Nezvolili jsme jižní Polsko ani Maďarsko, prostě jsme vyhodnotili Česko jako nejlepší variantu.
Zastavili jsme tehdy velmi ambiciózní projekt v Brazílii, který jsme přeměnili v chov masného skotu, abychom tady mohli vyrábět vysoce kvalitní sýry. Není to nic krátkodobého, je to dlouholetý projekt, klidně na staletí.
Komplikuje váš byznys to, že Češi nemají euro?
Ne! To je ta nejlepší volba. Euro je nejhorší a nejhloupější věc hned po druhé světové válce, největší chyba Evropanů. Nikdo o tom nechce mluvit, ale euro je teď největší problém unie. A Německo neví, jak se z toho dostat. Byli to naivní lidé, kteří si mysleli, že eurem změní Italy v Němce.
Nebo kohokoliv jiného. Takový byl prapůvodně smysl eura, jsem o tom přesvědčen. Jenže realita je jiná. Měníme Německo v Itálii. Německou měnou už dávno není marka, ale ani maastrichtské euro. Je to Draghiho euro.
Teď už jsme v druhém levelu – tištění peněz a zespolečenštění veřejných dluhů. Centrální banky skupují italský dluh. Tohle je „druhé euro“ – to italské. A Německo je v pasti. Neví, jak se z toho dostat. Itálie zničila velkou část průmyslu, protože nedávalo smysl být spojen v této oblasti stejnou měnou jako Německo.
Proč?
Máme jinou kulturu finanční sféry a veřejné správy. Není tak efektivní jako v Německu, tak přece nedává smysl, aby byla v těch zemích stejná měna. Nepotřebujeme to.
Když se opět podíváme do historie, zjistíme, že Evropa nechala vyrůst ty nejhorší ideologie za poslední půl století: komunismus, nacismus, fašismus. Proč? Protože jsme idealisti. Tak hloupí a naivní, že preferujeme ideu před realitou.
Stejný případ je pak myšlenka Evropské unie jako takové?
Euro není nezbytné pro evropské společenství. Unie je naprosto odlišná od společenství. Studoval jsem v Padově na univerzitě evropské právo a vím, jak se ze společenství stala unie. Je to stejný princip jako Sovětský svaz – idealistická myšlenka bez zohlednění reality.
Nedává to smysl. Jak může fungovat jeden parlament pro celou Evropu? Nikdo to nebude akceptovat. Je to hloupé. A když nebude mít respekt společný parlament, nemá cenu mít jednu měnu. Pro nikoho to není vůbec zajímavé.
Ani pro Česko?
Česko je země s 10,5 milionu obyvatel, vlastní ekonomikou, vlastní měnou. Nepotřebujete mít stejnou měnu jako Itálie, stejný parlament. Nemáte ani stejný jazyk, nerozumíte našim novinám a my vašim, nevíme, co tu řešíte, a vy nevíte, co je zásadní v Itálii. Pro nás je proto Česko ostrovem pragmatismu, který my všichni vítáme. Ačkoliv chápu, že spousta Čechů si říká, jak strašné to tu máte. To je normální. Ale prosím, věřte mi, je to tu mnohem lepší než váš pocit.
| Studoval evropské právo na univerzitě v Padově. Je prezidentem italské skupiny Brazzale, která stojí za českoitalskou společností Brazzale Moravia vyrábějící v Litovli na Olomoucku sýry pod značkou Gran Moravia. Zaměstnává téměř tři stovky lidí nejen v továrně, ale i v obchodech, které provozuje od roku 2010. Zatím jich má dvacet po celé republice. |
Váš názor v Itálii asi bude dost výjimečný, ne? Takhle nebude smýšlet většina Italů…
Ne, vůbec. Problém je, že většina lidí prostě věří ideologiím. Takže čím větší hloupost, tím víc lidí tomu věří. Dnes nikdo neví, jak se eura zbavit, jak ho demontovat. Možná před šesti lety, když byla krize, to bylo možné. Teď je ale nerovnováha příliš vysoká, stále roste. Bublina se zvětšuje. Angela Merkelová byla zase zvolena, ale bude se muset vyrovnat s krajními silami, které ve volbách uspěly.
Jaký to má vliv na ekonomiku?
Italský veřejný systém přežije, protože se vytisknou další peníze na nákup italského veřejného dluhu. Ale hospodářství? Nemáme reformy, nemáme správnou měnu, která by oslabovala či posilovala reálně, a nikoliv uměle. Samozřejmě je to složité, ale museli bychom to vyvážit efektivitou, větší produktivitou. Nikdo ale nemůže dělat zázraky.
Váš rodinný byznys patří k nejstarším v Itálii. Dovedete si představit, že byste nepracoval pro rodinu?
Proč ne? Jsem právník, mám svou kancelář. Ale mě podnikání baví, je to zajímavé. I moje děti pracují pro firmu. Ve své podstatě není rozdíl mezi rodinou a byznysem, což má své plusy i minusy. Ale z dlouhodobého hlediska je rodinný byznys nejlepší varianta. Fungujete na principu klanu, který nesleduje občanský zákoník, ale svá přirozená pravidla. Vztahy mezi lidmi a členy rodiny nejsou založeny na nějakých zákonných pravidlech, ale na přirozené autoritě a úctě. To dělá ten systém silným.
Zní to trochu jak tajemné bratrstvo.
Není to nic tajemného, jsme jednoduše typický rodinný podnik. Jsme tři bratři, ale nikomu z rodiny nebráníme, aby pro firmu nepracoval. Naše vize je jednoduchá: jednotlivec neexistuje. Klan je společenství a individualismus do něj nepatří. Dnes si každý myslí, že společník nebo akcionář je vlastník společnosti, ale on není majitelem ničeho, snad jen toho, co sám zrealizoval.
V naší vizi je klan skutečně to jediné důležité a jeho členové mu pomáhají. Jestli nechtějí, žádný problém, mohou odejít. Do klanu patří rodina, zaměstnanci, dodavatelé, věřitelé, zákazníci – je to celý systém. A ten nemůže trpět zájmy jednotlivce.
V Česku máte nyní už zhruba dvacet obchodů, máte v plánu nějakou další expanzi?
Budeme otevírat další, když najdeme správné podmínky a místo. Nemáme žádné limity. Navíc náš koncept můžeme vždy adaptovat na různá místa, hledáme nyní tři až čtyři místa pro nové obchody, které bychom rádi otevřeli do roka, například v Plzni. Už od velikosti zhruba kolem 45 tisíc obyvatel jsou pro nás města zajímavá.
Je nějaké město,které vás opravdu překvapilo?
Brno. Funguje úplně jinak než Praha. Ale to, co nás trápí, jsou zaměstnanci. Tedy jejich nedostatek. Přitom myslím, že jim máme co nabídnout, krom všelijakých benefitů. Mohou jet do Itálie na stáž, nabízíme jim profesní růst, není to jen o tom prodávat sýr. Naučí se poznávat různé chutě, zvládat i jiné pozice.
Jaké další prodejní kanály ve vašem podnikatelském modelu fungují?
Prodáváme prostřednictvím všech kanálů. V maloobchodě jsou nejlepší naše obchody v Česku. Ale záleží i na zemi, kde prodáváme. Totálně odlišná je Šanghaj, Čína – tam potřebujete dvě hodiny, abyste si dojela nakoupit do našeho obchodu. To nedává smysl, proto nám tam dobře funguje e-shop.
Tady je to jiné. Je snadné se pohybovat po městě, vše je v docházkové vzdálenosti. Navíc tu dobře funguje přímý kontakt. Obchody jsou založené na zkušenosti, na pocitech zákazníků, na jejich vjemu, prvním i druhém dojmu, na vůni, na tom, co v obchodě vidí. Lidé si vytvoří vztah s prodejcem, vracejí se.
Já osobně jsem zařizoval všechny naše obchody. Musejí mít atmosféru. Nehraje tu hudba, je tu čisto, bílá barva, elegantní design. Mozek se musí koncentrovat na to, co vidí a co cítí. Pak se rozhodne o nákupu.
Kolik z produkce v Česku se také tady prodá?
Zhruba pět procent. Ale v našem případě nejde zbytek tak úplně na export, protože náš výrobní proces je rozdělený do dvou zemí. Exportujeme 95 procent české výroby do Itálie, ale jen proto, aby tam sýr dozrál a byl zabalen. Ale pak z Itálie zhruba třicet procent výroby jde do celého světa.
Kam nejvíce? A naopak, kde se vám nedaří prorazit?
Dnes Čína, dříve to bylo Rusko. Pak státy unie a další země. Komplikované bylo Japonsko.
Hodláte investovat v továrně v Litovli, abyste mohli zvýšit produkci?
Proč ne. Investovali jsme v posledních letech poměrně dost, ale jelikož chceme růst dál, tak je jasné, že musíme investovat dál.
Je kapacita továrny na maximu?
Ne, máme pořád široké možnosti. Když vyrábíte tvrdý sýr, jeho zrání trvá rok, takže vás nic netlačí, jako když vyrábíte čerstvé věci. Ale šance hrát si se zásobami nám dává velkou výhodu v tom, jak se přizpůsobit produkčním kapacitám a poptávce.
Většina prací, které jsou v továrně ať tady nebo v Itálii, je ruční. Dovedete si představit nějaké větší rozšíření automatizace a robotizace ve vašem byznysu?
Proč? Není důvod. To není marketing nebo PR, že naše výroba je „hand made“, to je prapůvod tohoto výrobku. Dává zboží jeho speciální kvalitu. Proces se nemění, i když tradice má stále nějaký vývoj. Jsou nová technologická zlepšení, například používáme rostlinné syřidlo, aby náš tvrdý sýr mohli vegetariáni. Ale stále to děláme rukama stejně jako před sedmdesáti a více lety.
