Alespoň něco začíná v politice být, jak má. Komunisté dávají od vlády ruce pryč, premiér si nedělá hlavu z jejich požadavků ani svých slibů. Navíc hází odpovědnost za vyjednávání o nouzovém stavu na svého ministra zdravotnictví. Tedy na nejnovějšího člena vlády bez předchozích politických zkušeností či stranického krytí.
Postup KSČM, díky níž doposud prodlužování nouzového stavu procházelo, ale která už se nyní zdráhá, není ničím překvapivý. Blíží se volby a „rudí“ se potácejí kolem hranice volitelnosti. Došli tedy k závěru, že nadešel čas se proti vládě vymezit. Dělají to občas i koaliční sociální demokraté, tak proč by nemohli i komunisté, kteří vládě poskytovali jen tichou podporu.
Existují asi dva hlavní důvody, proč do toho tehdy šli. Jednak se chtěli dostat zase o kousek blíž k moci, což se jim podařilo. Byť možná šéf strany Vojtěch Filip už tehdy tušil, že pro něj to může být labutí píseň a komunistům to může uškodit. Vábení moci ale bylo silnější.
KSČM se také pokusila prezentovat jako alespoň trochu státotvorná strana, aby kromě protestního jádra přitáhla i další voliče. Což naopak dobře nedopadlo, odliv zvláště starších přívrženců strany dál pokračoval, hlavně směrem k hnutí ANO.
Klíčovým nástrojem komunistů bylo předkládání požadavků hraničící s vydíráním. Občas se jim to povedlo. Protlačili zdanění církevních náhrad, přesuny peněz v rozpočtu včetně nedávných deseti miliard odebraných armádě. Jenže náhrady dle očekávání narazily u Ústavního soudu, rozpočtové přesuny byly spíše kosmetické a peníze pro armádu se mají vracet. Byť pomaleji, než se čekalo, a jen částečně.
No a nyní narazili u nouzového stavu, který se v uplynulých měsících prodlužoval jen díky KSČM a podle jejich not. Neotevřely se školy ani lyžařská střediska, jak komunisté požadovali. Možná v to ani nedoufali, každopádně nyní mají dobrou záminku stavět se na zadní. Zvlášť když před sebou mají nejen volby, ale i stranický sjezd, kde se má volit nové vedení. Jakkoliv se to kvůli koronaviru stále odkládá.
Otázka samozřejmě zní, zda toto kličkování s vládní podporou přinese komunistům ovoce. A nikoliv jen třešně, které mají ve znaku, ale hlavně voliče. Do karet jim hraje nedávný verdikt Ústavního soudu, který přikázal napravit některé pasáže volebního zákona ve prospěch stran s menší podporou.
Bude to ale stačit? Pokud ne, bude to alespoň jedna z mála pozitivních zpráv v dnešní pochmurné koronavirové době.
