Koronavirus udeřil loni náhle. Sice s jistým varováním, ale i tak příliš rychle na úpravy legislativy. Takže se bralo, co bylo po ruce. Včetně nouzového stavu, který se nyní stal hlavním předmětem politického boje.
Už jeho původní loňské zavedení bylo trošku sporné. Legislativa začleněná do ústavního zákona o bezpečnosti ČR spíš počítala s katastrofami jiného typu než s epidemií či s pandemií. Ale bylo to nejblíž vzniklému problému. A nejpraktičtější k použití.
A také nejjednodušší. Nejen nouzový stav vyhlašovat, ale i ho prodlužovat. Zvlášť dokud k tomu zvedali ruce i komunisté, kteří podporují – nebo spíše podporovali – vládu ze zadního sedadla a příliš neremcali. Nakonec vládní návrh obvykle prošel, což bylo hlavní. Byť třeba v časově kratší formě, než koaliční dvojice chtěla.
Jenže teď už to narazilo. A nekonala se ani dohoda s opozicí. Takže je dobrá příležitost se podívat, jak to vlastně s vyhlašováním, prodlužováním a rušením nouzové stavu je.
Zmíněný zákon o bezpečnosti č. 110/1998 Sb. mluví celkem jasně. Nouzový stav vyhlašuje vláda na 30 dní (v extrémním případě sám premiér na 24 hodin), poté přichází na řadu parlament. Poslanecká sněmovna jednak nouzový stav prodlužuje – či neprodlužuje, jak se stalo i teď ve čtvrtek – anebo jej může i zrušit.
Čímž se dostáváme do současnosti. Vláda si nebyla schopna zajistit většinu k tomu, aby nouzový stav už po několikáté nechala běžet dál. Takže teď má vlastně dvě možnosti. Buď se smířit s jeho koncem, využívat jiné úpravy – například zákon o ochraně veřejného zdraví – či zodpovědnost hodit na kraje. Anebo se pokusit o obnovu nouzového stavu.
Premiér Babiš (ANO) se po páteční večerní schůzce s prezidentem Zemanem nechal slyšet, že nouzový stav by znovu mohl být vyhlášen na základě žádosti hejtmanů, na něž teď spadla koronavirová zátěž. A podobně mluví i šéf druhé z koaličních stran, ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD).
Je v tom směsice alibismu a snahy po jakés-takés legitimitě. Ale hlavně je to další příklad toho, kdy se politici o Ústavu – či ústavní zákony – opírají, kdy a jak se jim to hodí. Po neschválení prodloužení nouzového stavu se ve většině právnických názorů objevila námitka, že vláda by mohla nouzový stav hned sama vyhlásit. Pokud by to ale bylo za podobných podmínek, bylo by to snadno napadnutelné.
Anebo by to mohla sněmovna obratem zrušit, kdyby se k tomu našla dostatečná většina. Což už je ale něco jiného než nepodpořit neprodloužení nouzového stavu.
Ale však ono se to nějak upachtí. Anebo zúročí před blížícími se sněmovními volbami...
