Glosa Petra Peška: Pátek, rudý svátek

Ministryně financí Alena Schillerová

Ministryně financí Alena Schillerová Zdroj: Blesk:Jakub Poláček (Blesk)

Ministryně Alena Schillerová a Jana Maláčová
Alena Schillerová
3
Fotogalerie

I v politice někdy forma přehluší obsah. Tak tomu bylo i při páteční návštěvě vládní delegace v sídle komunistů, kam si premiér s ministryní financí přišli žádat o podporu pro rozpočet. Byla to z velké části formální a bohužel i symbolická věc.

Formální proto, že KSČM deklarovala podporu rozpočtu už dříve. Jednání se navíc mohlo klidně uskutečnit méně okázale, například na neutrální půdě Poslanecké sněmovny. A symbolická jednak kvůli drobném detailu, na nějž hned vzápětí někteří upozornili na sociálních sítích. Tedy, že ministryně financí Alena Schillerová, nestranička sedící ve vládě v barvách ANO, tentokrát dorazila oblečena v barvě rudé. A na záběrech, kde seděla mezi předáky komunistů a před jejich stranickými symboly, se patřičně vyjímala.

Podobné legitimizování komunistů ale není ničím novým – vzpomeňme třebas na snímky někdejšího předsedy KSČM Miroslava Grebeníčka v Lánech, kam ho pozval tehdejší prezident Václav Klaus. No a symbolické samozřejmě je i to, že státní finance a potažmo i celá vláda nyní závisejí na podpoře komunistů v kulaté, třicáté výročí listopadové revoluce.

Nezapomínejme ale ani na obsah. Podíl komunistů na moci táhne vládní agendu včetně rozpočtu doleva, jako by nestačily podbízivost hnutí ANO a rozhazovačnost ČSSD. Když to vezmeme pragmaticky a budeme doufat, že návrat komunistů – tedy těch v KSČM – k moci už nehrozí a je tedy zbytečné je démonizovat, je právě toto hlavní problém spojenectví s „rudými“.

Navíc to není pouze výsadou vládního tandemu. Relativizování komunistů je oblíbenou činnosti i na Pražském hradě. Cítit je to malinko i ze zdravice, kterou shodou okolností taktéž v pátek zaslal Miloš Zeman svému čínskému protějšku k 70. výročí navázání diplomatických vztahů mezi tehdejším Československem a nově vzniklou ČLR. Aby bylo jasno – není problém, že prezident takové výročí připomenul, a je naprosto v pořádku, že dopis je koncipován zdvořilostně (text dopisu zde). Nicméně i zde úplně stačilo zůstat ve věcné rovině obvyklé pro diplomatickou korespondenci.

Například fakt, že Miloš Zeman nevidí problém v tom, že nejčastěji jezdí do (formálně stále) komunistické Číny, a ještě se tím chlubí, společně s osobním až přátelsky vřelým tónem jsou už malinko za hranou. Anebo možná mohl čínského prezidenta místo na pivo pozvat na listopadové výročí sametové revoluce. Tedy pokud by toto výročí sám veřejně neignoroval…