Glosa Petra Peška: Tušení poklesu
Ekonomika sice pořád roste, nejnovější údaje týkající se vývoje průmyslové výroby a stavebnictví ale nijak zvlášť růžově nevyznívají.
I po očištění – tedy zohlednění menšího počtu pracovních dnů – obě oblasti hlásí meziroční pokles. U průmyslu to v říjnu bylo 0,4 procenta, u stavební produkce 0,3 procenta. Podobně tomu bylo i při meziměsíčním srovnání, i tady statistici registrují pokles v řádu desetin procenta (více zde).
Lépe vyznívají data ze zahraničního obchodu, jehož bilance v říjnu skončila přebytkem 7,2 miliardy korun. A pro doplnění: nezaměstnanost zůstala na říjnových 2,6 procenta, kde samozřejmě může být hodnocení dvojaké. Vláda to voličům prezentuje jako dobrou zprávu, pro podniky už je to horší. Ostatně nedostatek pracovních sil je považován za jednu z příčin přidušení stavební produkce, a nejen té. Na pozoru by se ale měli mít i ti, kteří se radují nad nízkou nezaměstnaností. V listopadu totiž nenastal její obvyklý pokles a je možné, že se už odrazila ode dna. Neboli, že lidí bez práce začne přibývat více než v řádu pár stovek, jak tomu bylo mezi říjnem a listopadem (více zde).
Makrodata o poklesu se samozřejmě dají relativizovat a různě vysvětlovat. U průmyslu například tím, že se veze s nepříznivým vývojem v zahraničí. Anebo že v jeho některých odvětvích produkce roste (např. výroba elektrických zařízení). U stavebnictví zase zmíněným problémem s pracovními silami nebo tím, že se sice méně bytů dokončilo, ale více rozestavělo. Či tím, že se při srovnání vycházelo z vysokého základu.
Suma sumárum to ale nejsou pro vládu dobré zprávy. Ekonomický růst začíná zpomalovat a pro výsledek není důležité, nakolik jde a půjde o reálný stav či psychologický efekt. Tedy, že se firmy začnou připravovat na zpomalení, když o něm všichni mluví… Doba hojnosti evidentně končí, což může být problém pro příjmovou i výdajovou stránku státního rozpočtu. Ta první nemusí nutně klesat, ale třeba poroste méně, než vláda doufá. A ta druhá – například výdaje na dávky v nezaměstnanosti atd. – naopak může začít bobtnat.
Deficit plánovaný na příští rok (40 miliard korun) tak nemusí být konečný. A pokud dojdou peníze na „dárečky“ vybraným voličským skupinám, může to být pro vládu a zvláště pro premiéra mnohem větší problém než nějaký bruselský audit či vlekoucí se kauza Čapího hnízda.