Přinejmenším je ten verdikt hodně nešťastný. A ve finále může způsobit přesný opak toho, co Ústavní soud – alespoň podle většinového oficiálního názoru – zamýšlel. Tedy zkvalitnit průběh voleb a zlepšit politické prostředí.
Nejde o to, že by nebylo co napravovat. Kombinace různých pravidel, od velikosti krajů po přepočty hlasů, skutečně vede ke značným deformacím poměrného systému. Na druhou stranu, už takhle je kvůli roztříštěnosti českého politického prostředí složité hledat ve sněmovně většinu.
A navíc je tato „nespravedlnost“ vlastně svým způsobem spravedlivá – využít ji muže každý. Pokud tedy v čase mezi volbami posílí svoji podporu. Například hnutí STAN, které stálo za podáním podnětu do Brna, by to teď díky rostoucím preferencím v koalici s Piráty pomohlo. A paradoxně si nyní možná teď sami uškodí.
Hlavním problémem verdiktu je ale samozřejmě jeho načasování. Osm měsíců před volbami není dlouhá doba. Zvlášť u tak závažné věci, jako jsou změny volebních pravidel. Navíc, když politická scéna je tak polarizovaná, každá z parlamentních komor je jinak stavěná, a shoda se tak nejspíš bude hledat o to hůř.
Nabízí se tedy otázka, proč Ústavnímu soudu trvalo rozhodování více než tři roky? A když už, proč najednou na změnu tak spěchá? Nebo se snad čekalo, až bude pro podobný verdikt dostatečná většina a zároveň nepříliš času na jeho aplikaci?
A pak jsou tu ještě přinejmenším dvě námitky. Soud zrušil tzv. aditivní klauzuli, která komplikovala politický život koalicím stran. Pro volby se jim práh pro vstup do Poslanecké sněmovny, tedy pět procent, násobil. To se dá oprávněně brát jako překážka pro jejich vznik, a tedy slučování stran či směrů a celkové zpřehlednění politické scény. Teď je to ale celé naruby.
Koalice jsou postaveny na roveň jednotlivých stran, což je zase vychýlení opačným směrem. Navíc při souběžném zrušení většinových prvků, které jim ve finále mohly přinášet ovoce, integrační tlak pomine.
Neboli hlavní smysl budou dávat jen spojenectví politických trpaslíků. A napříště se můžeme dočkat toho, že ve sněmovně budeme mít dvouciferný počet uskupení, což možná zvýší její pestrost, ale těžko to pomůže stabilitě vlády.
No a v neposlední řadě je to nezdravý tlak na zákonodárnou moc. A to není myšleno jako obhajoba poslanců a senátorů, ale spíš jako vnímání rozložení mocí ve státě. Ústavní soud šel do takových detailů a stanovil takové mantinely, že se vydal na politické pole. A opět trošku nešťastně.
Velikost volebních obvodů (tzn. krajů) ponechal, ale chce měnit přepočet hlasů a zvolený způsob (D’Hondtova metoda). Navíc v šibeničním termínu.
Volební systém by si dost možná zasloužil změnu. Ať už jde o Poslaneckou sněmovnu, kde se snoubí oprávněné pocity nespravedlnosti s křehkými vládními většinami, anebo o Senát, kde by se dalo třeba uvažovat o provázaností s krajskými radami či zastupitelstvy.
Pokud ale chtěl Ústavní soud tyto změny nastartovat, tak se mu spíš podařilo vyvolat nejistotu a položit základ k dalšímu volebnímu flikování.
