Vláda podle očekávání nedokázala sehnat podporu pro prodloužení nouzového stavu.
Komunisté, kteří jí zachránili kůži v minulých případech, se dostali do předvolební vzdorovité fáze. A s tou částí opozice, která jistou ochotu k podpoře naznačovala, se vládní předáci nedokázali dohodnout. Zbylí poslanci pak rovnou dali najevo, že nouzový stav už ani den.
Nyní se samozřejmě otevírá několik scénářů. Ty katastrofické, s nimiž chvíli prosebně a chvíli výhružně vládní členové o hlasy pro nouzový stav žádali. Bylo by samozřejmě lepší, pokud by se nevyplnily. Koronavirová krize trvá, počty nakažených opět spíš stoupají, v některých nemocnicích jsou na hranici možností.
Anebo jsou tu varianty, že se alespoň nejnutnější restrikce a další opatření dají udržet v platnosti dál. Byť složitěji a v jiném legislativním rámci. Především pomocí vyhlášení stavu nebezpečí vyhlašovaného v rámci krajů, což hned ve čtvrtek několik hejtmanů plus pražský primátor signalizovali.
Průběh čtvrteční sněmovní debaty byl každopádně testem trpělivosti i nervů. „Jakékoli uvolnění je jako otevřít stavidla velké vodě,“ varoval ministr zdravotnictví Jan Blatný (za ANO). Ještě plamenněji obhajoval prodloužení nouzového stavu šéf resortu kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD): „To děláme proto, že nechceme ty lidi dopr***e na těch jednotkách intenzivní péče.“ Ani jedno nezabralo.
Hlavní teď ale bude test systému. Nakolik jsou kraje, které dlouho volaly po decentralizaci, schopny převzít zodpovědnost a některé pravomoci státu. A nakolik k tomu mají kapacity.
Vláda zase může prokázat, zda a jak je schopná se s nastalou situací vyrovnat. Už dopředu musela tušit, že s opakovaným prodlužováním nouzového stavu narazí, přesto si nedokázala vyjednat dostatečnou podporu. Nyní je čas urychlit přijetí legislativy, která zavádění protiepidemických opatření umožňuje i bez nouzového stavu.
Anebo jej prostě vyhlásit znovu a jet dál, jako by se nechumelilo.
