Nedávný průzkum agentury STEM/ MARK ukázal, že Češi platí hotovostí více než před rokem. Dokonce je nárůst opravdu znatelný, denně zaplatí „cash“ o třetinu více lidí. Vloni to byla čtvrtina z nás, dnes už každý třetí. Byl to sice malý výzkum, takže jeho závěry nelze přeceňovat, ale skoro by to vypadalo, že role hotovosti v Česku roste. Tak jednoduché to ale není.
Na druhou stranu ze statistik České národní banky vidíme, že podíl hotovosti na peněžní zásobě setrvale klesá, a v posledních letech dokonce mnohem rychlejším tempem. Zatímco v roce 2003 byl podíl patnáctiprocentní, dnes se pomalu blížíme deseti procentům. Připomeňme si, že všechny české koruny vznikají digitálně v bankách, do hotovosti si je měníme z digitální podoby na přepážkách a v bankomatech.
Pro představu: před dvaceti lety jsme si do hotovosti vybrali každou sedmou korunu, dnes je to už jen každá desátá. Pokud by vydrželo tempo z posledního roku, za pět let by to už byla každá dvacátá koruna, a do deseti let bychom byli na nule. Nula je ale prakticky nemožná.
Česká bankovní asociace v jiném průzkumu uvádí, že zhruba pro 10 procent z nás jiná alternativa než platba hotovostí neexistuje. Takových lidí ve společnosti vždy určité procento bude. Je k tomu řada důvodů, od jednoduché volby nemít bankovní účet přes nemožnost účet mít až po nelegální důvody, kdy se lidé platbou hotovostí například vyhýbají spravedlnosti. I ve Švédsku, které je známé pro svou pokročilou digitalizaci, stále zůstává zlomek lidí, kteří hotovost používají.
Platí tedy, že podíl hotovosti na peněžní zásobě klesá, a to dokonce rychleji než kdy jindy, ale zároveň hotovost čím dál více používáme při placení. Skoro by to vypadalo, že se průzkumy o placení hotovostí musejí mýlit, pokud tedy věříme číslům České národní banky – a těm se rozhodně věřit dá.
Vysvětlitelný paradox
Možná by to tak někomu mohlo připadat už jen kvůli tomu, že si výzkum nechala zpracovat firma, která provozuje síť bankomatů, ale s výsledky přišla renomovaná sociologická společnost, takže ani tady čísla nerozporujme. Máme tedy před sebou zajímavý paradox. Hotovosti ubývá, přestože ji používáme více.
Paradox to je, ale dá se snadno vysvětlit. Podíl hotovosti klesá, ale rychleji hotovost otáčíme. Ono to ani jinak matematicky vysvětlit nejde, pokud mají oba výroky platit. Zkrátka s menším podílem hotovosti nakupujeme rychleji, častěji. Vedle toho relativně méně často otáčíme digitální koruny, což dává v době vysokých úrokových sazeb smysl.
Dnes, když jsou úroky na spořicích účtech a termínovaných vkladech vysoko, mnohem častěji a ve větších objemech peníze spoříme, místo abychom je utráceli. Ostatně Česká národní banka zvyšovala své úrokové sazby právě kvůli tomu, abychom se takto chovali, takže by nás to nemělo překvapovat. Jestli je to dostatečné, to teprve uvidíme, ale určitě se spoří mnohem lépe, než když jsme měli na spořicích účtech po dlouhou dobu nulu.
Hotovost tu s námi stále je, používáme ji a vypadá to, že tu s námi ještě delší dobu bude. Rychlejší úbytek podílu hotovosti na peněžní zásobě za poslední dva roky ale může pokračovat, pokud se naplní scénář vyšších sazeb po delší dobu. I proto centrální banky stále více pokukují po vytvoření digitální hotovosti, pokud by se ta fyzická vytratila. A přestože Česká národní banka před časem konstatovala, že u nás to téma není, současné tempo ubývání hotovosti by mohlo tuto otázku opět otevřít.
Autor je ekonom z Metropolitní univerzity Praha
