Zpochybňování kompetence vědců a lékařů nebo stále divočejší teorie šířící se internetem. Vrcholem posledního týdne například byly fotky rozbíjení tatranek kladivem, které sdíleli na internetu slovenští uživatelé. Důvod? Výrobce těchto oplatek Pavol Jakubec řekl, že mnoho neočkovaných lidí si stěžuje, že jsou diskriminovaní, ale jednoduché pravidlo je, že kdo je očkovaný, může jít, kam chce, ale kdo není, může zůstat doma.
To, co zažíváme ve veřejném prostoru, je konečný rozpad totality v původním významu toho slova, které znamená celek, vzájemné souvislosti, celistvost, úplnost, jednotu. Je to velmi ambiciózní část dějin lidstva, srovnatelná snad jen s dobou, kdy se všeobecně přestalo věřit v Boha, který představoval velmi silnou totalitu.
Jen náhodou se tato myšlenková totalita kryla u nás s totalitou politickou. Určitá jednota myšlení existovala i na Západě. Často se rozebírá, proč se první generace tureckých imigrantů tak dobře v Německu integrovala do společnosti, zatímco se současnými přistěhovalci jsou v západní Evropě často problémy. První poválečná vlna totiž přišla ještě před nástupem satelitních televizních stanic. Pokud máte tři televizní kanály, tak je celkem jasně definováno „co se děje“. V práci se bavíte o nových seriálech nebo o tom, co bylo ve zprávách. S příchodem satelitů se ani nemusíte učit cizí jazyk, protože celý den vám doma běží vysílání ve vašem rodném jazyce a je jedno, jestli jsou to televizní seriály nebo kázání nějakého duchovního.
Jak popisuje dramaturg Jan Štern: „Dnes nevíme, který názor je podstatný a který pitomost, která kniha je zásadní a která průměrný blábol, zmizela hierarchizace idejí, hodnot, knih, kulturních statků, všichni mají svoji subjektivní pravdu a dohromady je to naprostý mrdník. Trochu mi to připomíná onen Babylon, zmatení jazyků, které Bůh seslal na lidstvo, když se chtělo přes Babylonskou věž dostat až do nebe. Myslím, že něco podobného Bůh seslal na postmoderního člověka, který uvěřil ve vlastní normotvornost. Každý má pravdu – nejhorší blbost, kterou lze vymyslet. Ale není návratu, projdeme si slzavým údolím všezaplňujícího blábolu, uvidíme, co nás čeká na konci.“
Teď se ta jednota rozpadla, takže každý je postaven před úkol myslet si něco sám. Různí lidé k tomu mají různé zdroje a jinou kapacitu myšlení, a tak občas spřádají pro jiné lidi mnohdy neuvěřitelné konstrukce. Ale vždy jde o snahu postavit se nějak sám k tomu, co se děje. Budeme daleko silnější společnost složená ze silných jedinců – pokud to ovšem přežijeme.
Autor je spisovatel a marketér
