Chybějí vám Národní socialisté, Liberálně sociální unie nebo Věci veřejné? Asi ne, když tyto strany nemají zastoupení v parlamentu a vlastně už ani neexistují. Touto cestou se včera rozhodla jít také ČSSD.
Politickou krizi způsobenou skandálem kolem podnikatelské minulosti Andreje Babiše se sociální demokraté rozhodli řešit tím, že premiéra alibisticky vyzvou k odstoupení a při pátečním hlasování o nedůvěře vládě se tiše vytratí ze sálu. Tím se ČSSD stává hlavním poraženým krize, kterou nezpůsobila. Mohla dělat něco jiného? Jistě. Jenom si neměla nechat vypadnout z rukou nástroj, který politologie označuje jako vyděračský potenciál.
Být na místě předsedy ČSSD mladý Zeman nebo Paroubek, strana by nejdříve – obrazně řečeno – Babiše rozřezala žiletkou a pak jej ugrilovala. Politicky by to znamenalo, že by socialisté museli do poslední chvíle taktizovat a lavírovat, jestli dát svým poslancům závazný pokyn hlasovat proti nedůvěře, anebo jim nechat volné ruce. Babiš by byl znejistěný, a proto schopný nabízet ústupky.
Namísto toho se Hamáčkovo vedení tvářilo, že s touto eventualitou ani na chvíli nepočítá. Omezilo se na výzvy, aby Babiš sám odstoupil, že si rádi zavládnou s jeho náhradníkem z hnutí ANO. Český premiér jim přitom od první chvíle tvrdil: Neodstoupím, neodstoupím, neodstoupím. Kdo jej zná, musel jeho výrokům věřit. Sociální demokraté přesto nepřestali vysílat moralizující apely k člověku, který nemá zapnutý přijímač. Výsledkem byl jen údiv z jejich politické nekompetence.
Když už chtěla ČSSD zůstat mermomocí ve vládě a současně z toho vyjít bez šrámu, měla udělat skutečný manévr. Mohla Babiše alespoň zkusit přitlačit ke zdi a následně jej donutit podepsat něco jako dodatek ke koaliční smlouvě. V něm by socialisté viditelně prosadili další požadavky ve „svých“ oblastech jako minimální mzda a důchody, a tím vyslali signály směrem ke svým bývalým voličům. A všichni by viděli, že jsou to jejich zásluhy. Namísto toho nezískají nic. A ztratí hodně.
Podstatou politiky jako takové je někoho zastupovat a hájit jeho sociální a jiné zájmy. ČSSD je v rámci vlády v pozici neviditelné síly a většinu jejích priorit si přivlastní premiér Babiš, který už v minulých letech našel s její voličskou základnou společný jazyk. Postupně jí přetáhl voliče z oblastí, jako je školství, státní správa, policie, hasiči, armáda nebo zemědělství. ČSSD se dnes stravuje jen představou, že během následujících tří let bude oceněn také její podíl na zákonech, které zvyšují životní a sociální úroveň těchto skupin.
Nebude. Protože stovka sem, stovka tam jsou prima, ale možná ještě důležitější položkou voličské loajality je osoba, která to všechno garantuje. Tou je dnes Babiš. ČSSD je spíš v roli neškodného vládního potížisty. Současně připomíná psa, který už na honu přestal nosit bažanty. Pro myslivce je takový čtyřnožec k ničemu.
Autor je komentátorem týdeníku Reflex
