V Poslanecké sněmovně panuje zmatení a chaos. Nevíme, kdo je opozice a kdo vládní koalice, což vyvolává různé teorie. Nejpravděpodobnější je, že Andrej Babiš na pozadí lednové prezidentské volby vytváří voličskou koalici ANO, SPD a KSČM pro znovuzvolení Miloše Zemana.
Za tímto účelem dává dohromady překlenovací kabinet zhruba do druhého kola prezidentské volby. Pak teprve nastane okamžik pravdy, kdy bude Babiš nebo někdo jiný z ANO pověřen vytvořením druhé vlády. Teprve tam s definitivní platností uvidíme, jaké jsou skutečné Babišovy záměry. Mezitím bude předseda ANO vyjednávat s každým a s nikým. V prostředí tradičních stran se objevují názory, že „s ANO se nemluví, ANO se izoluje“. To je trochu složitější.
Půldruhého milionu voličů udělalo z ANO minimálně na dvě další období pevnou součást politické scény. Struktura hnutí je přitom dynamičtější, než by se zvenku mohlo zdát. Má tři patra. Nejvyšší tvoří otcové zakladatelé (Babiš a Faltýnek) spojení se zájmy Agrofertu, kteří kvůli jeho expanzi a ochraně do politiky vstupovali. Sám Babiš se přitom ukázal jako mimořádný politický talent.
Ve druhém patře jsou kariéristé (Jermanová, Maxová a zhruba polovina poslaneckého klubu), tedy lidé, kteří by v normálním režimu neuspěli a jejichž kariéry stojí a padají s Babišem. Proto jsou mu nanejvýš oddáni. Pak je tu třetí skupina, říkejme jim pragmatici (hejtman Vondrák, brněnský primátor Vokřál). Velmi schopné osobnosti, které ve svém profesním růstu cítily skleněný strop a pochopily, že s Babišem dochází také k výměně elit – a rozhodly se na této vlně svézt.
Blíží se prezidentské volby, vše o nich najdete zde >>>
Pokud by Babiš z jakéhokoli důvodu odešel ze scény, ovládnou ANO právě pragmatici. Jestli se Babiš přemění v nového Mečiara a zajde v deformaci politického života příliš daleko, budou to právě pragmatici, kteří proti němu povedou „sametovou revoluci“.
Minimálně proto je nutné s pragmatiky mluvit. Nejen kvůli korigování babišovské politiky, ale také z důvodů budoucího politického vývoje. To, co dlouhodobě ohrožuje českou demokracii, totiž není samotný Babiš, ale babišismus jako systém založený na splétání politické, ekonomické a mediální moci, jako pokus odstavit systém brzd a protivah ve veřejném životě.
Jestli parlamentní opozice musí něco dělat, pak je to ofenzivní politika plná kreativních řešení. Třeba dát slupce s názvem Demokratický blok skutečný obsah. Jistý šachista to popsal slovy „neočekávaný útočný tah“ a dodal: „Objektivně se pozice na šachovnici nezmění, subjektivně to partii dynamizuje, pokud se zvolí správný čas.“ Bohužel Demokratický blok není mentálně na takovou strategii připraven a vybíjí se ve slovních útocích na Babiše. Šachista však někdy musí hrát i beznadějné partie, pokud chce zůstat v turnaji.
Autor je komentátorem týdeníku Reflex. Více komentářů autora najdete na webu týdeníku Reflex >>>
Vše o předvolebních průzkumech před prezidentskými volbami najdete zde >>>
