Komentář Bohumila Pečinky: Vláda a politický převrat
Mlčení kolem vládní dohody ANO a ČSSD a mocenské změny v bezpečnostních institucích státu – to jsou kulisy, v nichž se odehrává sestavování vlády. Místopředseda KDU-ČSL Jan Bartošek to dokonce označil za politický převrat.
Co se stalo? Během několika dní jsou přeobsazovány významné posty v bezpečnostní architektuře státu. Po několikaměsíčním tlaku premiéra Babiše se rozhodl odstoupit šéf „policie pro policii“ (GIBS) Murín.
Z jeho rezignačního dopisu vyplývá, že vedle politických ataků byl hlavním momentem tlak obou vrchních a Nejvyššího státního zastupitelství. Murín napsal, že nechce, aby kvůli němu byla zpochybňována práce jiných vyšetřovatelů GIBS.
Zase jednou se protnuly zájmy Andreje Babiše a šéfů státních zastupitelství. Babiš chce stůj co stůj nechat odejmout případ Čapí hnízdo vyšetřovali Nevtípilovi a dobře ví, že nejjednodušší cesta, jak zpochybnit jeho profesionalitu, je právě přes GIBS.
Státní zástupci zároveň GIBS vnímají jako konkurenční těleso. GIBS měl být institucí, která měla prošetřovat nezákonnosti státních zástupců, kteří jsou dnes mimo jakoukoli kontrolu. Diskreditace GIBS tak byla nejen v zájmu Babiše, ale i žalobců.
Řadu měsíců se vedou boje, kdo povede kontrolní parlamentní orgán dohlížející na GIBS. Jde přesně o ten hlas, který by mohl upozornit na zneužívání inspekce. Na nátlak veřejnosti sice byl odstraněn komunista Ondráček, ale parlamentní koalice ANO, KSČM a SPD do čela zvolila poslance Jiřího Maška (ANO), známého absolutní loajalitou k Andreji Babišovi. Tomu se říká dostat to i s nášupem.
Babišovský tisk současně začal veřejnost připravovat na to, že brzy odstoupí i policejní prezident Tuhý. Na jeho místo má údajně přijít Robert Šlachta. Během několika dnů by babišovci ve spojení s Okamurou a s komunisty ovládli důležité bezpečnostní pozice.
Za této situace začalo jednání ANO a ČSSD o nové vládě. Premiér v demisi Babiš byl do této – z jeho pohledu nevýhodné – pozice dotlačen z větší části tlakem ze zahraničí, z menší i rebelií části svých krajských zástupců. On, který chce bytostně vládnout sám, se nyní bude muset rozdělit o nejméně pět ministerstev se sociální demokracií.
Získá tím mezinárodní legitimitu. Ale co získá ČSSD, když je jasné, že přirozená názorová koalice ve sněmovně je právě ANO, SPD, KSČM? Je schopna si ČSSD prosadit, aby nemusela z vládních křesel přihlížet podobným „politickým převratům“ v režii ANO, SPD a KSČM? Přesně tyhle věci nakonec rozhodnou, jestli se členové ČSSD rozhodnou pro vládu s Andrejem Babišem.
Autor je komentátorem Reflexu